Je lednová středa, sedm ráno a já se třesu zimou spolu s Irenou a Karlem Rychlými, rodiči Petra Kramného, před vstupem do vazební věznice v Ostravě. Zhruba po pěti minutách zazní bzučák dveří a my vcházíme do úzké zamřížované chodby, napsal Reflex.

Jeden po druhém předkládáme ke kontrole občanské průkazy, procházíme bezpečnostním rámem a kontrolou, odevzdáváme telefony, kabáty, tašky. Paní Rychlá s sebou bere jen pár časopisů a peníze, aby v automatu na chodbě koupila synovi sladké limonády a čokoládové tyčinky.

Vstupujeme do další dlouhé a úzké chodby, tentokrát plné zašlých, kdysi bílých dveří; do nosu udeří odér roztopených radiátorů, vlhka z nevětrání a výparů z kuchyně.

Velká zpověd bratra zavraždené Moniky: Kramného z vraždy usvědčila milenka

Petr Kramný ve vazbě | archiv Blesku

Vězeňská služba nás vede do dveří úplně napravo, tam, v malé místnosti s pár stolky připomínajícími školní lavice a se židlemi ve stejném stylu, už sedí Petr Kramný oblečený ve vězeňském mundúru: khaki triku s natištěným číslem na hrudi, v temně zelených kalhotách ve stylu tepláků, tmavě šedých ponožkách a v gumových nazouvácích, smaragdově zelený svetr položil na stůl.

Za hlavou na zdi za ním stojí v zasklené poličce hračky, zdi jsou pomalovány barevnými postavičkami. Kdyby u dveří do místnosti neseděli další dva dozorci, člověk by měl pocit, že se ocitl v mateřské škole.

Rodiče se se synem obejmou, já mu podám ruku a přichází čtvrtý nahlášený člen návštěvy ∼ přítelkyně Petra Kramného (na její žádost s ohledem na ochranu soukromí nezveřejňujeme jméno), která je jeho spojkou s obhájkyní Janou Rejžkovou.

Znalci z případu sestry Věry M. už podruhé rozcupovali posudek! Čeká ho postih?

Sedá si vedle něj, chvílemi se dotýkají koleny, chytnou se za ruce, já s rodiči sedím naproti. Paní Rychlá předává synovi limonády a sladkosti z automatu, ten je hned rozbalí, naláme čokoládové tyčinky na sousta, položí je doprostřed stolu a nabízí nám. Jí ale hlavně on sám, je to jedno z mála přilepšení, jež zde má.

Petr Kramný má z návštěvy viditelně velkou radost. Rodiče jej navštěvují tak často, jak jim to vazební řád umožňuje, tedy každé dva týdny. Také si spolu v rámci povolených telefonátů volají. Přestože nevěděl, že přijdu, netváří se Petr Kramný příliš překvapeně, když zjistí, kdo jsem a proč mi jeho rodiče umožnili se s ním setkat.

Naděje pro Petra Kramného (37): Unikne trestu?

Prvních pár minut je ve střehu; když mluvím s jeho maminkou (pan Rychlý, jeho nevlastní otec, jenž ho vychoval, většinu času mlčí) nebo přítelkyní, pozorně mě sleduje. Nakonec ho ale přemůže radost z přítomnosti nejbližších, odloží ostražitost a já mám chvílemi až surreální pocit, jako bychom seděli u Rychlých doma v obývacím pokoji, tak samozřejmě uvolněně návštěva a rozhovor probíhá.

Kromě mě nikdo nemluví o případu jako takovém nebo o tom, že je Petr Kramný odsouzeným dvojnásobným vrahem a má si odsedět osmadvacetiletý trest. Možná i díky zvláštnímu pocitu bezpečí, který zjevně Petr Kramný v přítomnosti svých nejbližších, již jsou přesvědčeni o jeho nevině, zakouší, působí zcela jinak než u soudu; jeho chladný, jakoby netečný, až výsměšný, cynický výraz nahrazuje přirozená mimika a úsměvy. Zdá se mi, jako by si svou situaci snad ani neuvědomoval.

VÍCE ČTĚTE V REFLEXU!