9°C
Martin skončil po nehodě na vozíčku: Životní vášeň mu zlomila páteř, prošel si peklem, ale dál bojuje
Martinův (28) život se změnil koncem letošního března. Byl krásný den, a tak vyrazil s kamarády na motokrosový okruh, jenže jeden skok se nepodařil. Martin skončil v nemocnici s přeraženou páteří a dalšími vážnými poraněními. Ale přežil. V následujících měsících si prošel doslova peklem, nepřízeň osudu ale překonal a je připraven bojovat dál.
„Martin šel už od mala do všeho po hlavě, každou chvíli měl nějaký úraz, zlomenou ruku, nohu, rozseklou hlavu... prostě správný vesnický kluk, který si nedělá hlavu z odřeného kolene,“ vypráví Martinova sestra Veronika s tím, že jejího bratra vždycky lákaly motorky. Naučil se na ní jezdit, závodil na uzavřených silničních okruzích a časem se přesunul k motokrosu. Spolu s novou mašinou si pořídil i všechny bezpečnostní pomůcky, které – i když to zatím nevěděl – mu nakonec zachránily život. „Nedělal frajera a nepřeceňoval své zkušenosti, nenechal se nikdy vyhecovat k něčemu, co by bylo nad jeho síly.“ Vedle adrenalinového ježdění ale také rád rybaří a bez problému je schopen strávit hodiny pozorováním vodní hladiny.
23. březen se mu ale stal osudným. Byla sobota, svítilo sluníčko a nic mu nebránilo vyrazit na dráhu s kamarády. „Přesně si pamatuje každý okamžik, co se stalo před tím osudovým pádem i každou vteřinu po něm. Nebyl to žádný nebezpečný skok, velká rychlost a podobně... prostě najednou vyletěl z trati přímo do stromů a blbě dopadl. Helma a chránič páteře mu zachránily život, přesto si zlomil páteř. Po pádu byl v plném vědomí a ví, že necítil nohy. Během chvilky přistál vrtulník a pamatuje si, jak celou cestu křičel bolestí,“ popsala Veronika pro Blesk.cz.
V plzeňské nemocnici ho rovnou operovali, lékař pak rodině sdělil, že Martin už nebude chodit – přerušil si míchu na úrovni 5. a 6. hrudního obratle, které si úplně rozdrtil, navíc měl zlomených osm žeber a propíchnutou plíci. Rodina byla šťastná, že Martin přežil, ale... co se asi honilo hlavou jemu?
Pak následovala další operace a vše se začalo zlepšovat. Jenže jen na chvíli. Komplikace přinesla propíchnutá plíce, kvůli které musel znovu na operaci. „Martin na tom nebyl dobře ani psychicky, neměl chuť k jídlu a výrazně zhubnul, odmítal návštěvy a komunikoval jen zřídka,“ vysvětluje Veronika.
Lékaři později zjistili, že mu do plic stéká mozkomíšní mok a čekala ho čtvrtá operace během krátké doby. „Měl neustále vysoké horečky, ztrácel se nám v očích, ruce rozpíchané z kanyl, dreny v plicích, které ho hrozně bolely a navíc dekubit (proleženina) na zádech. Pamatuji si, když se Martin probudil po poslední operaci a volal mi... řekl jen: ‚Ségra, já už fakt nemůžu, nedávám to, hrozně to bolí,‘“ říká Veronika – právě tato slova ženu, která se Martinovi neustále snažila být oporou, zlomila. Rozbrečela se. „Jsou okamžiky, kdy vám prostě dojdou slova.“
Nakonec se ale začal jeho stav zlepšovat. „Nyní už Martin zvládne vyjet na vozíku i ven, na čerstvý vzduch, koupit si zmrzlinu a užívá si toho, že nemusí ležet nehybně v posteli a koukat do stropu. Ví, že je před ním ještě dlouhá cesta, aby se naučil být soběstačný, ale ohromně se snaží to zvládat.“
Martina podporuje jeho rodina, blízcí, kamarádi a i mnoho dalších. „Radost mu udělali Jakub Vágner, Ben Cristovao nebo Karel Abraham, kteří mu natočili krásná a dojemná videa s pozdravy, stejně tak Handicapovaní rybáři Kladruby, kteří mu poslali krásný balík. Jeho kamarádi doma ve volných chvílích pomáhají budovat přestavbu koupelny a vše doma přizpůsobit pro jízdu na vozíku, aby byl soběstačný. Chtěl by si koupit auto a odlehčený vozík, se kterým se dostane k rybníku, aby mohl zase začít chytat ryby. A on bude! Je to pro něj obrovskou motivací. A jeho velkým snem je se podívat na závod Moto GP do Brna,“ popisuje Martinova sestra.
Příběh, který se mezi kamarády rychle šířil, přilákal velkou pozornost. Rodině se ozvali přátelé, kolegové, motorkáři, rybáři i lidé, kteří Martina vůbec neznali, ale chtěli mu pomoci vrátit se do života. „Proto Martin nechal zřídit transparentní účet, na který mu kdokoliv, kdo bude chtít, může poslat příspěvek, aby měl ten vstup do jeho nového bezbariérového života o něco jednodušší. Jako rodina jsme vděční všem, kteří za ním do nemocnice jezdí, podporují ho, rozesmávají ho, povzbuzují a zpříjemňují mu dny a také všem, kteří mu pomohli finančně,“ doplnila Veronika.
„Martin si nikdy neříkal ‚proč se to stalo právě mně‘, bere život tak, jak je. Bojuje s tím a nevzdává to, i když je teprve na začátku té dlouhé cesty. A možná, když se na ten život bude nyní dívat z trochu jiného úhlu (více při zemi), bude si více vážit maličkostí a užívat si každý den víc než dřív,“ uzavřela s úsměvem.
Témata:
Související
