9°C
Milada přežila Lidice i koncentrák: Ve štěstí jí nezabránily ani hrůzy války
Příběh každého z lidických obyvatel, které nacisté v noci z 9. na 10. června 1942 zavraždili nebo poslali do koncentračního tábora, by stál za přečtení. Paní Milada Cábová (†91) byla jednou z těch, kteří měli to štěstí, že přežili nejen osudnou noc, ale i následující tři roky v koncentračním táboře. Jak skončil její tatínek a ostatní lidičtí muži, se Milada dozvěděla až po návratu domů. Kromě toho tam na ni celou dobu čekal i snoubenec František.
Lidická rodačka Milada Cábová, rozená Říhová, žila stejně jako statisíce dětí jejího věku. Ráno šla do školy, odpoledne šla pást husy, a když si doma splnila povinnosti, k večeru se setkala s kamarády. Paní Milada vzpomínala ráda především na setkání po velkou lípou za jedním z lidických statků.
„Zpívali jsme písničky, v létě samozřejmě, a to byly krásné večery, když jsme se tam sešli. To už bylo jedno, z jakého konce vsi jsme, všichni společně jsme tam sedávali a zpívali si,“ řekla v roce 2010 instituci POST BELLUM, která schraňuje vzpomínky pamětníků. Životní idylku lidických dětí narušila až nacistická okupace a válka.
Paní Milada se s nacisty poprvé setkala v březnu 1939. Tehdy do Lidic přijela skupina vojáků a každá rodina musela ubytovat alespoň jednoho. U Říhových bydlel mladík jménem Helmut. Byl plný ideálů, okouzlený Adolfem Hitlerem. Miladě nebyly Helmutovy myšlenky po chuti, a i když jí bylo teprve 15 let, s mladým nacistou se přela, a dokonce před ním nadávala na vůdce.
Válka byla v plném proudu, Československo se rozpadlo na Protektorát Čechy a Morava a fašistickou Slovenskou republiku, obyvatelé okupovaného území se ale snažili žít své životy v rámci možností normálně dál. Milada Říhová chodila do učení ke švadleně do Buštěhradu a chodila na zábavy, které nacisté povolili uspořádat.
Na jedné takové 1. máje 1940 mladá dívka poznala o 13 let staršího četníka Františka Cába. Dvojice protancovala celý večer a nápadník začal za Miladou dojíždět. Štěstí trvalo asi dva roky. Když 27. května 1942 spáchali parašutisté atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, obyvatelé Lidic neměli nejmenší tušení, jak moc hrdinský čin odbojářů postihne jejich životy.
Nacisté pátrali po vinících a zároveň hledali záminku, jak se obyvatelům protektorátu za atentát pomstít. Na začátku června 1942 poslal Václav Říha z Lidic dopis své milence Anně Marusczákové do Slaného. Psaní se bohužel dostalo do rukou majiteli továrny, kde Anna pracovala.
Továrníkovi se zdál obsah dopisu podezřelý, myslel si, že jeho pisatel má v atentátu prsty, a tak dopis předal četníkům. Pisatel ani jeho milenka v atentátu samozřejmě žádnou roli nesehráli, nacisté ale provedli v Lidicích 4. června, tedy v den smrti Reinharda Heydricha, razii a odvedli první lidické obyvatele.
Paní Milada i přes tyto okolnosti zažívala šťastné období, František ji 28. května požádal o ruku. Svatba byla naplánována na 11. listopadu. Nakonec k ní došlo až o tři roky později.
Noc z 9. na 10. června bude v českých dějinách navždy napsána černým písmem. Vpodvečer do Lidic přijeli nacisté. Adolf Hitler schválil, že Lidice budou srovnány se zemí jako odplata za smrt říšského protektora.
Lidičtí muži byli nahnáni do jednoho statku, ženy s dětmi do školy. Vojáci pak ženy a děti v nákladních autech odvezli do kladenského gymnázia, kde je rozdělili. „Brečely jsme všechny, protože jsme ty děti znaly. To jsme věděly i jména, jak se ty děti jmenovaly. Když se jí to dítě drželo a volalo: Maminko, nedávej mě, já od tebe nechci… Do toho oni střelili do stropu pro výstrahu, psi tam štěkali…,“ vzpomínala Milada pro POST BELLUM. Co přesně matky v těch chvílích prožívaly, si Milada podle svých slov uvědomila až po válce, kdy se jí narodil syn Lubor.
Lidické ženy nacisté odvedli do koncentračního tábora Ravensbrück na práci, vězeňkyně šily oblečení pro vojáky. V táboře byla i Miladina maminka, která navzdory zdravotním obtížím pobyt v Ravensbrücku také přežila. Všechny příchozí byly prohlédnuty, ty, co měly vši, esesáci oholili. Dvě z žen byly těhotné.
Jednu poslali do Prahy, druhou, paní Hroníkovou, nechali v táboře odrodit. Miminko okamžitě zavraždili, maminku ztloukli. Paní Hroníková hrůzy války i tak přežila a dočkala se osvobození.
Podmínky v táboře byly nelidské, občas se tak stalo, že se některá z vězeňkyň pokusila utéct. V takovém případě pak ostatní čekaly v nástupu, dokud uprchlici bachaři nedopadli. Pokousanou od psů a zmlácenou ji pak dovlekli před ostatní a tam domlátili.
V roce 1943 povolili Němci vězeňkyním balíčky, Milada je pravidelně dostávala od snoubence Františka. Myšlenky na milovaného muže držely mladou ženu nad vodou, také proto ji pobyt v táboře nezlomil, tak jako se to stalo mnoha jiným.
Milada se dostala domů na začátku května v roce 1945 poté, co se rozprchl vojenský doprovod jejího pochodu smrti. Skupina paní Milady se po osvobození setkala se skupinou českých mužů, kteří se na svobodu dostali obdobným způsobem. Jedním z mužů byl i budoucí prezident Československa Antonín Zápotocký.
Bývalí vězni žili přechodnou dobu v takzvaném lesním táboře, který svépomocí vybudovali. Z této doby vznikly také výjimečné fotografie, Čechoslováci se totiž náhodou dostali k fotoaparátu. Až po návratu domů se paní Milada dozvěděla, co se stalo s jejím tatínkem, s jejími kamarády a sousedy.
Paní Milada bydlela u starší sestry ve Stehelčevsi, kde ji také dva dny po návratu navštívil její František. Hned v srpnu se vzali, po roce se jim narodil syn Lubor a v roce 1949 ještě dcerka. Po mateřské Milada pracovala 22 let na ruzyňském letišti. Milada Cábová, rozená Říhová, zemřela 17. listopadu 2015.
Témata:
Související
