8°C
Známý vozíčkář Zdeněk spáchal sebevraždu: Když bude bolest nesnesitelná, prostřelím si hlavu, říkal
Celý život aktivně sportoval, pak se mu ale během jedné vteřiny obrátil život naruby. Policista Zdeněk Kirch z Karlových Varů skončil po pádu z kola, které miloval, na vozíku. Přestože bojoval s obrovskými bolestmi, snažil se pomáhat druhým, které stihl podobný osud. Mezi handicapovanými byl ikonou. Jako první se na handbiku účastnil závodů horských kol a sám založil sériál MTB handiCUp.
O smrti Zdeňka Kircha informovala na svém Facebooku dokumentaristka Silvie Dymáková, která jeho příběh kdysi zaznamenala v rámci svého projektu Příběhy lidí. Ve velmi otevřeném rozhovoru s ní před třemi lety Zdeněk mluvil o bolesti, Bohu, hledání nového smyslu života i pomoci druhým.
Na vozík byl upoutaný od roku 2009, kdy při jedné ze svých milovaných vyjížděk na kole spadl na betonový sloupek a zlomil si páteř. S osudem se snažil bojovat dalších téměř deset let, nakonec se ale vzdal. "Obdivovala jsem ho za to, jak se s tím vším rval a věřila jsem, že to zvládne překonat. Nestalo se. Dnes svoje bolesti ukončil nadobro," informovala v pátek autorka známého dokumentu Šmejdi.
Ze zmíněného rozhovoru bylo zřejmé, že Zdeněk po úrazu trpěl obrovskými bolestmi. Svůj život dokonce přirovnával k mučení. "Je to asi tejden zpátky, jsem si říkal, že můj život už je jenom tortura. To nejvíc pojmenovává to, jak já žiju. To je tortura. Když tady jsem s Vámi, tak je to fajn, bavíme se, ale pořád cejtím, jak mě to bolí. Škubu sebou, pořád to cítím. A ještě je to tak, že když mám podněty v mozku a bavím se s Vámi, tak to mám trochu míň, ta bolest není tak silná. Ale když mozek odpočívá a já nemám vnější podněty, třeba v noci, tak ty bolesti vyplynou. Přes den si zahekáš, přemůžeš to, ale v noci chceš spát, ale stačí málo a nejde to," vysvětlil.
Další velkou bolestí bylo pro Zdeňka hledání nového smyslu života. "S tím přesně bojuju. Pořád to hledám. Můj život byl sport a dodneška si to myslím. Nejlepší život je ten sportovní. Každé úterý jsme jezdili na kolech do lesa. Žít sportem," řekl v rozhovoru.
Určitou náhradou tak pro něj byl handbike a různé závody pro handicapované, které organizoval. Rád také používal speciální vozítko Genny. Vždy se ale především snažil pomáhat druhým, které stihl podobný osud.
Přes obrovskou podporu rodiny ale nakonec byla "tortura", kterou denně musel snášet, nad jeho síly. "Když ty bolesti nebudu moct vydržet, tak vezmu pistoli a prostřelím si hlavu. A je to hotovo," řekl Dymákové. V pátek se bohužel pro svůj odchod rozhodl definitivně.
Témata:
Související
