Janu (39) deset let mlátil manžel: Vysvobodila mě jeho smrt

„Vím, že to bude znít šíleně, ale mě zachránilo jedině to, že Pavel zemřel dřív než mě stačil umlátit,“ přiznává drobná bruneta. S manželem se seznámili na vysoké škole. „Pavel byl strašně fajn, nezkazil žádnou zábavu. Všechny spolužačky mi ho záviděly,“ vzpomíná Jana, která v posledním ročníku na vysoké škole přišla krátce po sobě o oba rodiče. „Pavel byl můj pevný bod v životě, moje opora,“ dodává.

Svatbu měli veselou a podle vyprávění Jany to byla také poslední šťastná vzpomínka na 12leté manželství. Krátce po svatbě si její muž společně s kamarádem otevřeli fi rmu. „Pavel měl hodně práce a byl pořád nervozní. Chápala jsem ho a často mu šla z cesty, protože byl stále vzteklejší,“ vzpomíná Jana.

Jednou nevydržela a ohradila se, že by mohl doma také občas přiložit ruku k dílu. „Tehdy se manžel jen otočil a se slovy: Ty drž hubu mi vrazil takovou facku, že jsem přeletěla manželskou postel. Byla jsem otřesená a nevěděla, co dělat. Pavel vzal klíče od bytu a odešel. Pozdě v noci přišel domů úplně opilý. Začali jsme se hádat a já znovu dostala několik ran. No a tak to šlo dlouhých deset let. Pokaždé se omluvil, pokaždé přinesl kytku a já mu vždy odpustila,“ vzpomíná paní Jana.

Poslední výprask dostala před třemi lety. „Manžel přišel domů úplně namol. Vytáhl mě z postele a začal do mě mlátit jako do pytle. Zlomil mi dvakrát ruku, klíční kost a vykloubil kotník. Asi jsem omdlela, protože když jsem se probudila, doma už nebyl. Zavolala jsem si sanitku a jela do nemocnice. Tam za mnou druhý den přijela policie s tím, že můj muž večer boural a je po smrti.“

Paní Jana je přesvědčená, že kdyby nezasáhla "pomoc shora", jednou by ji manžel zabil. „Nebo možná navždy zmrzačil,“ přemítá Jana a dodává: „Víte, v tom rozhodnutí odejít od násilnického manžela hned po první facce vám nepomůže ani vzdělání, ani rady kamarádek. Prostě nic. Musíte najít sílu sama v sobě. Dřív, než ji z vás ten druhý vymlátí.“

Petra Vitoušová z Bílého kruhu bezpečí | archiv Blesku

Petra Vitoušová z Bílého kruhu bezpečí odpovídá na otázky Blesku

* Kde vidíte největší problém v tom, že žena je schopna snášet tyrana víc než 10 let?

Partnery a manžele pojí mnoho společných položek, odpoutat se proto od násilné osoby je velmi těžké. Týraná žena se snaží uvěřit, že se to už nebude opakovat. Domácí násilí graduje pomalu a není každodenní záležitostí.

* Jak to, že to ženy dokážou tak dlouho skrývat? Stydí se? Cítí to jako svou vinu?

Ženy ohrožené domácím násilím mají zpravidla tři bloky, které jim brání vyhledat pomoc. Těmi bloky jsou pocity studu, viny a strachu.

* Co by měly takové ženy udělat?

Hlavním motivem všech sebeobranných aktivit má být odvaha a rozhodnutí netajit to, co se doma děje. To znamená informovat o tom např. lékaře, někoho z rodiny, svěřit se přátelům, zavolat na linku krizové pomoci a popovídat si o tom s odborníkem.

VÝZVA BLESKU!!!

Nebuďte s trápením sami, svěřte se Blesku! Své příběhy pište na adresu: iva.dvorakova@blesk.cz