Babiš pro Blesk: O Monice v Bílém domě, „ztraceném“ bratranci a trápení při hubnutí

Ve Spojených státech byl Babiš i v minulosti. Ovšem v jiných rolích. Mimo jiné jako otec, když tam studovaly jeho starší děti Adriana a Andrej ml. Ano, ten syn, kolem kterého propukla kauza „únosu“ na Krym. S dcerou tam zažil například návštěvu Dvojčat pouhých 10 dní před teroristickým útokem z 11. září 2001, jehož oběti Babiš u památníků před Pentagonem nyní uctil.

Z otázky na své děti sice Babiš poněkud „utekl“, zato se ve Washingtonu stihl potkat i se svým bratrancem – někdejším účastníkem dvou zimních olympiád, krasobruslařem a architektem Peterem Bartosiewiczem. Ten z Československa utekl v roce 1969 nejprve do Švédska a v roce 1972 se přesunul do USA. Je to jedna ze tří Babišových „emigraček“ v rodině, o kterých premiér čas od času mluví.

V rozhovoru pro Blesk Zprávy, vznikajícím přímo při přistání na vojenském letišti v Praze – Kbelích, promluvil však i o pocitech z návštěvy u Donalda Trumpa a jeho ženy Melanie, ale také o utajované návštěvě CIA.  

Babiš lákal Trumpovu dceru Ivanku do Česka. A Moniku nadchlo přijetí od Melanie

Blesk Zprávy: Hlavní cíl cesty jste splnil, absolvoval jste přijetí v Bílém domě. Než se k tomu dostanu, tak jedna taková příjemná záležitost – ve Washingtonu jste potkal svého bratrance. Co jste říkal na tohle shledání?

Babiš: Tak samozřejmě Peter Bartosiewicz je můj bratranec, on emigroval v roce 1969 a samozřejmě mně stále říkají něco o StB. Já si pamatuju, když mi estébáci zavolali poprvé a vyčítali mi, že nekupuji syrské fosfáty. Hned druhé bylo, jak je to možné, že váš bratranec emigroval a on nemá rád náš režim.

My měli v rodině tři emigračky a pro kariéru mého táty (Štefan Babiš do roku 1975 působil jako obchodní přidělenec ve Švýcarsku, kde Andrej Babiš chodil do školy – pozn. red.) to bylo velice negativní. Bratranec Peter uspěl, je architekt, pracuje v Bílém domě. My jsme se jednou náhodou potkali v Berlíně. Je to skvělé. Moje paní říkala, že se trošku i podobáme, že máme stejné oči.     

Po návštěvě Bílého domu jste mluvil o vlídném přijetí od dobře naladěného prezidenta Trumpa. Spojuje vás přitom i to, že za sebou máte oba úspěchy v byznysu. Mluvili jste spolu i o tom?

Ne, ne, ne. Ale on komunikuje velice bezprostředně. Hned první bylo, že mám hezké boty. A já říkám: No tak já jsem, pane prezidente, investoval do této cesty. Já jsem teďka zhubnul, tak jsem si koupil nový oblek, mám jiné číslo. A koupil jsem si italské boty.

Okamžitě bylo vidět, že to bude fajn. Naše manželky se znaly už z Paříže, takže měly plno témat a nastavily si svůj vztah. Bylo to dobré a v té atmosféře se neslo i to oficiální jednání. On je velice vtipný a bezprostřední, tak jsme se i zasmáli, celá naše delegace. A ta atmosféra byla dobrá.

Když jste to zmínil, tak takový drobný detail – jak se hubne na takovýchto dalekých cestách, kdy jste několik dní v zápřahu od rána do večera a absolvujete různé oficiální, pracovní a často i slavnostní obědy, večeře?

Hubne se s tím časovým rozdílem, že jsem v Singapuru chodil do fitka v půl třetí ráno toho jejich času a tady jsem byl asi dvakrát zase brzo ráno. A snažím se to nějak dodržet. Než člověk zhubne, tak je to celkem velké trápení. A potom hlavně si to udržet. Je to důležité, chodit sportovat a udržovat se v kondici.

Vy jste v Bílém domě parafrázoval Trumpovo heslo Make America Great Again. Ten samý plán chcete prosadit i pro Česko. Reagoval on na to, že jste toto zmínil v Oválné pracovně?

Já myslím, že se mu to líbilo. I to, že jsem vzpomněl ten jeho projev o stavu Unie, kde samozřejmě on mluví o tématech jako ilegální migrace, o jeho programu. Samozřejmě je to velký zážitek, ty jeho projevy. Je to neskutečný rétor. Vrátil se z Vietnamu a šel na mítink na tři hodiny. Umí mluvit. Ale on je úplně jiný v tom kontaktu s námi, a jak je v médiích, nebo když vystupuje na shromáždění jeho příznivců.

Ano, to že já chci dostat ČR tam, kde byla za 1. republiky na špičce Evropy, dokonce světa, že i ta zbraň (dar pro Trumpa pistole CZ 75 – pozn. red.) je naší zbrojovky, která vznikla v roce 1936 a je největší výrobce zbraní na světě, tak o tom jsme napsali tu knížku (O čem sním, když náhodou spím – pozn. red.), kvórum, myslím, že většina našich občanů zná.

O tom tam píšu ve druhé kapitole, že ČR má skvělé lidi, kreativní, inovativní, ale to jsme se dozvěděli všude. Všude nám řekli ve firmách: Vaši lidé jsou neskutečně technicky zruční, jedni z nejlepších na světě. To jsme slyšeli i o našich studentech všude. Takže ten potenciál je. Teď jde i o to ještě dostat tyhle šikovné a kreativní lidi, aby se starali i o věci veřejné a možná šli do politiky. Abych nebyl jedna z mála výjimek, která se snaží v té politice něco změnit.

Zastavím se u toho daru. Vy jste říkal, že jde právě o produkt zlatých českých ručiček, někteří politici vám ale vytýkají, že jste přivezl pistoli prezidentovi země, která se potýká s častou střelbou na veřejnosti, při níž umírají lidé.

Já tam nevidím žádnou souvislost. Samozřejmě je to problém, ve Spojených státech mají právo nosit zbraň v Ústavě, vyplývá to i z jejich historie, ale já to tak jako nevidím. Já jsem viděl v televizi dokonce reportáž toho člověka, co má ty zlaté české ručičky, jak to tam vyráběl, jak to připravoval, jak na tom záleží.

A myslím si, že proč bychom se nemohli pochválit, když u nás jsou skvělí lidi, kteří umí takové věci. Pro mě to bylo vyloženě jako symbol. Je tam náš první prezident T. G. Masaryk, myslím, že je to skvělý dar a panu prezidentovi se to líbilo.

Do Oválné pracovny jste usedli i s vašimi manželkami. Jak prožívala vaše žena toto přijetí, jak jste coby manželé Babišovi zhodnotili, co jste absolvovali?

Moje žena je absolutně v pohodě, ona je extrovert, ona okamžitě navazuje kontakty. Ona byla pozvána First lady už dopoledne, kdy seděla vedle Christiny Lagarde, šéfky Mezinárodního měnového fondu. Ona okamžitě naváže kontakty, je velice společenská, v tomhle směru já jsem spíš introvert. Ona vůbec z toho nebyla nervózní, ona je v pohodě, ona je schopná mluvit s kýmkoli a je jedno, jestli je to americký prezident.

S kým jste se přivítali také v Bílém domě, byla Ivanka Trumpová. Věříte, že ji dostanete do Prahy na zamýšlené byznys fórum a jak na vás vůbec působila dcera prezidenta?

Já jsem požádal pana prezidenta, aby nás seznámil, protože to vnímám tak, že ona je ta byznys person, člověk na byznys, ji to zajímá a tím, že náš prezident s americkým velvyslancem vymysleli tu byznys konferenci, tak ona přišla, sice nemluví česky, ale seznámili jsme se, i s mojí paní. Určitě budeme pracovat na tom, aby přišla do Prahy a je to zase nějaké pokračování vztahů, které jsme teď nějakým způsobem nastavili.

Vy jste zmínil v průběhu návštěvy USA i své děti a to, že tam studovaly. Jak vy vzpomínáte na tuhle dobu, kdy tam byly a vy jste je na dálku podporoval?

Samozřejmě vysoké školy ve Spojených státech, to je úplně jiný příběh než v Evropě. To jsou obrovské kampusy, desetitisíce studentů. Hlavně je fascinující ten jejich vysokoškolský sport. Každý manažer, každý politik, byznysmen má ve své kanceláři medaili a pohár z vysokoškolského sportu. Je to obrovská tradice. Tam vznikají ti zázrační podnikatelé jako Bill Gates a další. Prestiž vysokých škol v USA je obrovská a je dobré, že naše univerzity mají tu spolupráci, my jsme byli na univerzitě v Marylandu, odkud bylo u nás asi 240 studentů na stáži. Tam se skutečně máme co učit a nastavovat tu spolupráci.

Po vaší návštěvě Bílého domu věříte, že tam má otevřenější dveře i prezident Miloš Zeman?

Pan prezident byl rád, samozřejmě do Bílého domu mi říkal pan prezident Trump, že se tam hlásí asi 40 států, které by tam chtěly přijít a mít ten termín v Oválné pracovně. Určitě ČR tam nebude mít každý rok, ale já jsem vysvětlil panu prezidentu Trumpovi, že náš prezident skutečně bojuje za zájmy českých firem, za byznys. V tomhle směru to ale nebylo o tom, že by měla být nějaká návštěva, ale uvidíme, jak se to bude všechno vyvíjet.     

V průběhu vaší návštěvy v USA jste měl velké množství různých schůzek, jedna je trochu opředená tajemstvím. Je to vaše návštěva CIA. Proč jste ji více nekomentoval a můžete říct alespoň nějaké okruhy, o čem jste se tam bavili?

Nechci to komentovat, protože to je vlastně takový úzus, nechci říct, že tradice. Ale takovéhle schůzky se moc nekomentují. My samozřejmě musíme spolupracovat se zahraničnímu službami v boji proti terorismu, protože i ČR musí vědět, kdo přichází, kdo je u nás. Já myslím, že z hlediska tohoto to naše služby dělají dobře. A ta spolupráce není jenom s americkou, ale samozřejmě se všemi službami našich spojenců v rámci NATO a EU. To pozvání přišlo a já jsem ho akceptoval.

Můžete alespoň potvrdit to, že s vámi byl šéf BIS Michal Koudelka?

Já se fakt k té schůzce nechci moc vyjadřovat.

Zeptám se tedy na ty závěrečné schůzky v USA. Byly i v Kongresu, kde jste potkali skupinu 12 „českých přátel“ ze Sněmovny reprezentantů a chcete je pozvat do Prahy…

My jsme je pozvali do Prahy, měli jsme skvělý oběd a byli tam republikáni i demokraté. Oni v podstatě komunikují velmi přátelsky, bylo to zajímavé. Někteří z nich nebyli ještě v Praze, tak jsme se domluvili – je jich 12 – že budeme pracovat na tom, aby jich bylo víc a více méně jsem je pozval po evropských volbách, aby přišli a že je rád přivítám a budeme znovu debatovat o našich vztazích.

Na závěr vaší návštěvy přišla i pieta za oběti 11. září před Pentagonem. De facto i v pochmurných podmínkách, začalo pršet, sněžit. Byl to pro vás silný moment?

Určitě byl. A čekalo mě tam i překvapení a to bylo další potvrzení, jakou důležitost věnovala americká strana naší návštěvě, že tam byl úřadující ministr obrany (Patrick Shanahan – pozn. red.). Mluvili jsme o tom, jaký já z toho měl zážitek a jak jsme byli (s dcerou) na těch Dvojčatech tehdy. Ano, určitě je to záležitost, kdy je třeba si to připomínat, co se vůbec stalo, jak to bylo možné. A je to velké ohrožení, mezinárodní terorismus. Doufejme, že krátkodobě, že se to vyřeší. Ale třeba klimatická změna je ještě větší ohrožení z dlouhodobého hlediska. Na tom musíme spolupracovat, a i když jsme malá země, můžeme být aktivní.

Babiš našel ztraceného bratrance v USA u Masaryka. Monika: „Podoba tam je“

Po návštěvě Bílého domu jste zmiňoval, že Češi jsou někdy poměrně pesimističtí, zato Američané jsou na tom svým přístupem trochu jinak. Je to něco, co by se tedy dle vás mělo dovézt i do Česka?

Určitě, tak v Americe, když je někdo úspěšný, tak všichni ostatní se ho nesnaží zničit, ale vyrovnat se mu a být tak úspěšní jako on. To bychom se měli naučit (směje se – pozn. red.). A ještě víc tu naši národní hrdost a být hrdí na naši zemi, protože máme být na co hrdí. Máme skvělé výsledky, skvělé lidi a v tomhle směru si myslím, že bychom se měli trochu změnit.