Končící šéf lidovců Bělobrádek: O nemoci, vyhoření, rodině a „nových frajerech“

Oznámil jste, že už nebudete kandidovat na předsedu. Co vás k tomu vedlo?

Už se cítím opotřebovaný, přeci jen to táhnu osmý rok a až to dotáhnu až do března, tak budu ve funkci delší dobu než Josef Lux. Takže v podstatě kromě nepřekonatelného monsignora (Jana) Šrámka, tak když nepočítám ty, kteří na funkci byli dosazeni komunisty, budu druhý nejdéle sloužící předseda v moderní historii.

Myslím, že každý má mít nějakou sebereflexi a uznat, jestli ještě předává té straně, co by měl, nebo ne. Jsem přesvědčený, že už jsem svou roli splnil. A protože mám na srdci to, aby se KDU-ČSL dařilo, protože to znamená, že se bude dařit celé České republice, tak jsem se už před drahnou chvílí rozhodl, že kandidovat nebudu.

Býval bych asi nekandidoval ani naposledy, ale to bylo asi půl roku před volbami, tak jsem usoudil, že pár měsíců před volbami měnit předsedu a lídra není úplně rozumné. Myslím, že už jsem si své odpracoval, už jsem z některých věcí také unavený. Být předsedou je samozřejmě poměrně náročné, nejen časově, ale i psychicky, takže už se těším na to, až vyklidím kancelář a budu víc doma a budu víc s dětmi, s manželkou, které jsem do teď poměrně dost zanedbával. A přál bych si, abych byl zase tátou na plný úvazek. A ne jako nyní, kdy jsem byl spíš takový víkendový táta.

Ale v politice dál zůstanete?

Samozřejmě, že ano, politika mě dál baví, jen si myslím, že musím víc zvolnit, protože ten výkon byl poměrně značný. Kromě Vojtěcha Filipa (předseda KSČM, pozn. red.) tady nikdo déle není předsedou strany. Určitě zůstanu poslancem, dál se budu věnovat komunální, krajské politice a budu na ni mít více času než do teď.

Jsem přesvědčen, že pro nás pro všechny bude velmi zajímavé, jak se vůbec bude vyvíjet situace v České republice. Za dva roky jsou krajské volby, já jsem řadovým zastupitelem, jsem i řadovým zastupitelem na obci, budu řadovým poslancem a i touto kombinací se dá udělat spousta práce.

V tomto směru to beru jako nějakou etapu ve svém životě, myslím si, že jsem se zapsal do historie několikrát, moje ego je z tohoto hlediska již uspokojeno. Na rozdíl od jiných nemám politiku jako drogu. Jsem vlastně první demokratický předseda, který odchází dobrovolně, v tom smyslu, že dokončí mandát. V tom je ta situace unikátní. Myslím, že ta strana je stabilizovaná – personálně, finančně, nemáme žádná křídla a v tomto smyslu si myslím, že to ten nový předseda bude mít jednodušší, než jsem to měl já, když jsem přebíral stranu v dluzích a mimo Sněmovnu.

Budu se snažit samozřejmě do dění v KDU-ČSL mluvit. Nechci kandidovat na sjezdu do předsednictva, rád bych byl v celostátním výboru, jako v orgánu, který řeší zásadní politické otázky, ale ve vedení v tom nejvyšším už být nechci.  Musí to vzít prostě nějací noví frajeři, kteří se už nezakecají.

ONLINE: Bělobrádek skončí jako šéf. Volby vyhrála ODS, ANO i ČSSD propadly

Netajíte se tím, že se léčíte s roztroušenou sklerózou. Nakolik byl také tento fakt tím rozhodujícím, že chcete v této vysoké funkci skončit?

Určitě nebyl rozhodující. Rozhodující bylo to, že jsem se cítil vnitřně vyhořelý. Myslím, že lidé v managementu to dobře znají, že prostě přestoupí někam jinam, nebo že se ve sportu vymění trenér. A aniž by se zásadně měnil tým, tak to přinese novou energii, nový impuls, který je velmi důležitý, a zároveň si myslím, že je velmi jednoznačné, že bez roztroušené sklerózy bych se do politiky nikdy nedal.

Na rozdíl asi od většiny politiků, kteří cíleně do politiky vstupovali, a chtěli dělat politickou kariéru, tak já jsem do politiky té vyšší vstoupil velkou shodou náhod a v tomto směru jsem velmi svobodný. Určitě to není tak, že bych kvůli tomu, že jsem nemocný, nechtěl dělat předsedu.

Je to určitá kombinace rodiny, únavy a samozřejmě toho, že je potřeba dát novou energii, nový směr. Cítím, že už nejsem přidanou hodnotou, a není to možná obvyklé, ale já už jsem prostě takový, že když cítím, že nedávám tolik, kolik bych měl, tak dám šanci jiným. Věřím, že se najde někdo, kdo to bude dělat lépe než já.

To vaše zdraví se během té politické kariéry nějak zlepšovalo? Jak jste na tom teď?

Roztroušená skleróza se v podstatě nikdy nezlepšuje. Postupuje, jen jde o to, jak rychle. U mě jsou ty změny zatím diskrétní. Není to určitě lepší než před tím, ale pořád myslím, že je to dobré. Na druhou stranu, politiku i tu vrcholnou, včetně ministerských funkcí, dělají i lidé na vozíku. Takže si nemyslím, že by to bylo nějak zásadní, a myslím si, že i v dnešní politice je i několik případů, kdy se dá dělat i s nemocí. Samozřejmě nemohu skládat vagóny s uhlím a vozit kolečka s betonem, jako jsem to dělal za mlada, ale myslím si, že ta zkušenost a erudice, kterou jsem předvedl, je využitelná.

Teď tedy budete psát doma s dítětem úkoly a věnovat se rodině?

Já doufám, že ano, musím říct, že od té doby, co nejsem ve vládě, tak toho času mám mnohem více a už se těším, až nebudu ani předseda, protože to toho času bude ještě podstatně více. Rodina tím skutečně hodně trpěla.

Babiš se hněvá z ciziny: Dopadli jsme mizerně, Senát prostě neumíme

Marian Jurečka nevyloučil kandidaturu na předsedu strany, během ledna až února se chce rozhodnout také Jiří Čunek. Koho vy osobně v rámci KDU-ČSL vidíte, že by vás mohl nahradit?

Myslím, že těch lidí je daleko více, některé možná ani neznáte, o některých možná ani nevím já. Nepředbíhejme, myslím, že času je dost. Já jsem to oznámil právě proto ještě před výsledkem senátních voleb, aby byl dostatek prostoru, aby se mnozí rozhodli a také, aby členská základna mohla oslovit někoho, tak jak tenkrát oslovila mě.

Když mi tenkrát řekli, že mám kandidovat na předsedu, tak jsem to považovat za blbý vtip. Nakonec se ukázalo, že to bylo řešení a strávil jsem osm let jako předseda. Takže nepředbíhejme, myslím, že těch řešení je celá řada. Samozřejmě optimální je, aby to byl poslanec, protože velká politika se dělá ve Sněmovně. Na druhou stranu máme historicky zkušenosti i se senátory jako předsedy parlamentních stran, máme příklady europoslanců, takže to se úplně nevylučuje.

Během toho svého předsednictví KDU–ČSL jste byl také členem vlády a dokonce vicepremiérem. Která z těch etap z doby, kdy jste byl v křesle lidoveckého předsedy, byla pro vás nejtěžší?

Nejtěžší byla asi skutečně před volbami do Sněmovny, když byla vládní krize a kdy se jednalo se Starosty a nezávislými o společné kandidátce. Co se týká časového vytížení, tak samozřejmě to byla otázka vlády, kdy jsem v kuse spal doma desetkrát za sebou dvakrát za rok. Na Vánoce. Jinak jsem nespal polovinu nocí doma, byl jsem pořád pryč a moc se mi to nechce už opakovat. I když nikdy neříkej nikdy.

VŠE O SENÁTNÍCH VOLBÁCH NAJDETE ZDE