Asad může být po úderu na Sýrii ještě brutálnější, varuje generál Šedivý
Západ v čele s USA spustil vojenskou odvetu za chemický útok na syrskou Dúmu. Spojenci v noci na sobotu udeřili proti režimu Bašára Asada a zasypali syrské území více než stovkou raket. Bývalý náčelník Generálního štábu Armády ČR Jiří Šedivý, armádní generál v záloze, pro Blesk Zprávy zhodnotil akci spojenců. I to, proč se úderu nezúčastnilo Německo, jaký další vývoj lze v Sýrii očekávat a jakým způsobem se budou vyvíjet vztahy Západu a Ruska.
Jak hodnotíte, že se Spojené státy, Velká Británie a Francie dohodly na společném úderu v Sýrii a například Německo se ho nezúčastnilo?
Je zřejmé, že se USA, které jsou vůdčím státem Severoatlantické aliance, pustily do boje s režimem Bašára Asada, s cílem zastavit používání chemických zbraní. Velká Británie, která má nedávnou zkušenost se Skripalem, a Francie jsou nejbližší spojenci USA, vyhodnotily, že toto nelze tolerovat, a proto provedly tuto akci. To, že se nezúčastnili Němci nebo třeba Italové, tak oni také sledují své národní zájmy. A asi si vyhodnotili, že použití síly proti režimu Bašára Asada by bylo neúměrné nebo by nepřineslo kýžený výsledek.
Co říkáte na to, že proti Asadovu režimu letělo přes 100 raket namířených na zařízení, která mají údajně co do činění s chemickými zbraněmi?
Asi si vyhodnotili, že ten úder bude účinný při takovém počtu těch zbraní, v součtu to bylo těch 105 křídlatých raket a možná nějaká bomba. To je matematika, která vychází z toho, jak jsou ty cíle rozsáhlé. A z toho pak vyplyne, kolik je potřeba těch střel použít.
Jak si vysvětlujete, že Rusové tvrdili, že syrská protivzdušná obrana sestřelila většinu vypálených raket. A naopak Pentagon vydal prohlášení, že vypálili 105 raket a zasáhli všechny tři plánované cíle?
To je určitá disproporce ve vyjádřeních jedné i druhé strany, ale dá se to relativně jednoduše ověřit například satelitním snímkováním a porovnat, jak vypadaly cíle před a po tom daném úderu. Samozřejmě je nejvhodnější provést ověřování účinnosti toho úderu přímo na místě. Spojené státy o tom mluví otevřeně, ale jsem přesvědčen, že i jiné státy, včetně těch, co se zúčastnily toho úderu, mají na místě své lidi, ať jsou to vojáci speciálních sil nebo té ofenzivní zpravodajské služby. A ti ověřují na místě, do jaké míry byl ten útok efektivní a případně, co selhalo.
Bylo dobře, že útočící státy daly předem vědět Rusku?
To je jedno z opatření, aby se USA a spojenci nedostali do konkrétního přímého kontaktu se svými údernými silami s těmi ruskými, to by bylo hodně složité a nesplnilo by to ten cíl. Cílem bylo za prvé varování Bašáru Asadovi, už poměrně důrazné. A za druhé likvidace velké části těch výzkumných, výrobních a skladovacích kapacit tak, jak to bylo oznámeno. Tam nebyl cíl vstupu do dlouhodobějšího konfliktu se Sýrií a vůbec ne s Ruskem.
Proto tam byla ta doba pro varování a jak Rusové, tak armáda Bašára Asada toho využili, aby stáhli lidi. A objekty byly zničeny bez jejich přítomnosti, což není tak úplně špatné, protože to nepřináší ty dopady, které by byly kritické pro lidi, kteří za tím chemickým útokem ani nebyli. Cílem nebylo likvidovat lidi a další infrastrukturu.
Co úder znamená pro Asada, kterého prý podpořili lidé slavící na náměstích?
Existují dva scénáře, které lze vyvodit. Bašár Asad by si měl uvědomit, že to, co dělá, je za hranicí lidskosti. Každá válka je krutá, ale přece jen i v těchto konfliktech existují určité normy, které by se měly respektovat. Asad je už několikrát překročil, protože proti chemickým zbraním se lidé můžou jen velmi těžko bránit a už vůbec ne civilisté. Další krok, pokud by něco podobného zase udělal, by měl mnohem dalekosáhlejší následky.
Druhý scénář je poněkud problematičtější a může se stát, že Asad a jeho přívrženci začnou demonstrovat svoji sílu a naopak zvýší brutalitu a ničivost útoků proti svým protivníkům, ať už to jsou lidé, co si říkají Demokratická fronta, což nejsou přímo teroristé, ale i na územích, kde ještě pořád vládne Islámský stát. Ta brutalita se může projevit tím, že nebudou brát vůbec žádné ohledy na civilní obyvatelstvo, které tam momentálně ještě je.
Jaké lze očekávat další vztahy mezi Západem a Ruskem?
Rusové nebyli terčem toho útoku, ani se útok nepřiblížil k těm dvěma základnám, co tam Rusové mají. Celkově ale dochází, a nejen kvůli tomuto konkrétnímu případu, ke zhoršování vztahů mezi euroatlantickou zónou, to jsou USA a partneři, a patříme k nim i my jako Česká republika, a Ruskem, což si myslím, že je dost nepříznivý trend, který se nedaří zvrátit. A pokud to takhle bude pokračovat dál, tak jsme opravdu na pokraji další studené války.
Jak vnímáte nesoulad mezi českými politiky v situaci, kdy premiér, ministr zahraničí a ministryně obrany úder podpoří, zatímco z Hradu ho odsoudí a řadu otazníků k němu mají i sociální demokraté?
To je určitý problém české zahraniční politiky. Co se odehrává u nás doma, je naše záležitost, ale navenek bychom měli mluvit jednotně. Já si nejsem jistý, ale myslím, že to bylo jen vyjádření pana Ovčáčka a ne prezidenta, prezident se k tomu zatím otevřeně nevyjadřoval. Ale mělo by to být koordinované, zvlášť v tak citlivých okamžicích, jako je tenhle.
Svět je na pokraji studené války? Svět v ní vězí až po uši, od horké jen krok. Vše záleží na tom, jak dlouho si Rusko dá líbit tyto provokace.