Strach, zatýkání a gangy mladíků. Čech popsal Turecko rok po krvavém puči

Je doba dovolených a do Turecka stále a poměrně rádi létají i Češi. Považujete dnešní Turecko pro turisty za bezpečnou zemi? Proběhly tam teroristické útoky, 15. července 2017 je to přesně rok od startu nezdařeného puče.

Ano, považuji ji za bezpečnou. Je třeba sledovat varování ministerstva zahraničí, ale nepřipadá mi, že by zrovna Turecko bylo méně bezpečné, než jiné destinace. Teror může zasáhnout kdekoliv.

Samozřejmě pro turisty platí i jistá omezení v tom smyslu, že bych třeba nedoporučoval, aby se jakkoliv vyjadřovali k politické situaci, aby jakkoliv komentovali pokus o puč.

Takže se na dovolené raději zdržet politických komentářů.

Celkově se chovat opatrně. Ale mezi námi, čeští turisté jezdili do Egypta za Mubaraka a tam byla situace mnohem horší než dnes v Turecku. V Turecku je to dnes levnější, pláže jsou relativně prázdné, ačkoliv se postupně vracejí i ruští turisté.

Útok v turistickém ráji Čechů: Dvě mrtvé Němky a Češka (36) mezi zraněnými

Samozřejmě jisté riziko útoku tady je, už jenom kvůli tomu, že Turecko má hranice se Sýrií dost děravé a stále se tam infiltrují různé bojůvky. Zrovna tak se ale může někdo odpálit na pláži ve Španělsku. České turisty bych neodrazoval, ale je třeba zachovat zdravý rozum a chovat se obezřetně i co se týká politických záležitostí.  

Rok od krvavého puče: Jako u nás za normalizace

Jak se za rok od pokusu o vojenský převrat Turecko nejviditelněji změnilo?

Nejviditelnější je, že v Turecku stále panuje výjimečný stav, který byl vyhlášen hned po nezdařeném puči. Souvisí s tím omezování politických i osobních svobod, jako je svoboda shromažďování a částečně i svoboda projevu. Prezident Erdogan naznačil, že by mohl výjimečný stav v nejbližších týdnech či měsících zrušit. Ale pořád to visí ve vzduchu, zda ho nebude dál prodlužovat.  

Jak dál běžné Turky zasáhlo dění po puči?

Celou společnost zasáhlo masivní propouštění úředníků ze státních služeb. To číslo určitě brzy přesáhne 100 tisíc propuštěných, z toho 50 tisíc lidí bylo zadrženo. Další věc je likvidace nezávislých médií, převzetí kontroly nad deníky.

V prvních měsících po puči ovládli ulici příznivci prezidenta Erdogana, zčásti to byl i dav zvláště mladých mužů, kteří si nárokovali, že ulice patří jim. Panoval strach, spousta lidí zůstávala doma a radši nechodila ven. Tyhle v podstatě gangy nyní trochu zmizely, ale spousta lidí raději dál mlčí a je doma. Připomnělo mi to, co bylo u nás za normalizace. Obyčejný život v Turecku jde dál, člověk zvnějšku nemusí vnímat velkou změnu, ale spousta lidí mlčí.  

Dochází ale také ke znárodňování, zabavování firem. Postihlo jich to zhruba tisícovku...

To jsou zpravidla firmy nebo podniky, jejichž vedení bylo obviněno z toho, že spolupracovalo s Gülenovskou organizací, v Turecku prohlášenou za teroristickou. Zákon dává možnost převzít správu nad takovými podniky. Je to dost nebezpečný precedens, protože to postihlo i konzervativní podnikatelskou vrstvu ze střední Anatolie, voliče vládní AKP. Vyvolává to i určitý strach v byznysovém sektoru, co bude dál, jestli je možné rozvíjet obchod a firmy, když není garance, že stát neintervenuje. 

Islamizace Turecka je dlouhodobá

Důležitou roli v turecké společnosti hraje i islám. Změnilo se v tomto za poslední rok něco? Je například na islám kladen větší důraz?

Za poslední rok ne, je to totiž dlouhodobý trend v podstatě od převzetí moci AKP v roce 2002. Po prvních letech odstoupili od pokusů o demokratizační reformy. Dnes jsou patrné prvky jako větší viditelnost islámu i v politice, větší reference k islámu z úst prezidenta a jiných představitelů vlády.

Mnohonásobně se zvýšil rozpočet direktoriátu pro náboženské záležitosti, což je organizace, která spadá přímo pod premiéra, spravuje mešity, stará se o náboženské záležitosti v celé zemi. Desetinásobně narostl počet studentů středních náboženských škol, rozběhly se diskuze o tom, že se nebude ve školách vyučovat evoluce. Jsou ale třeba i víc viditelné ženy nosící šátek. I na oficiálních místech. Ne, že by se jejich počet zvýšil, ale vidět jsou víc.  

Hrozí s Erdoganem diktatura?

Jaká je dnes pozice tureckého prezidenta Erdogana? Hrozí v Turecku diktatura?

V Turecku asi nehrozí diktatura, jako byla v Iráku za Saddáma Husajna nebo diktatura Kimovské dynastie v KLDR. Turecko se ale pozvolna mění v autoritativní prezidentský režim modelovaný například po vzoru Ruska. Role Erdogana je srovnatelná s rolí Putina, což není diktatura v pravém slova smyslu, že by stát kontroloval veškeré sféry života. Ale je to autoritativní režim, který připouští jen velmi malou míru opozice.   

Erdogan si žije v královském luxusu: Postavil si bejvák za 45 miliard!

Že stát opozici potírá více, může být patrné i na aktuální vlně zatýkání. Týká se pracovníků univerzit či v oblasti IT, kdy byly vydány zatykače na zhruba 150 lidí. I rok poté tak dochází k zatýkání lidí, kteří se měli podílet na puči.

Je to dost nebezpečný vývoj, tahle vlna zatýkání se týká už i lidí, kteří byli na nejnižším stupínku náznaku opozice. V akademické sféře to vyvolává opravdu velkou paniku. Zatýkání přišla v různých vlnách. V první šlo o ty, kteří měli mít přímé napojení na Gülenovské hnutí. Ve druhém sledu šlo o výraznější politické aktivisty, kteří se angažovali např. v kurdské otázce. Teď ve třetí vlně už jsou to třeba i akademici, kteří podepsali petici za mír. Nebyli přímo politicky angažováni, ale i na ně si stát nyní vyšlápl.

Za strůjce puče označuje Erdogan i vámi zmiňovaného islámského intelektuála a duchovního Fethullaha Gülena, který žije v USA. Ten obvinění odmítá. Už se ví, jaká byla jeho role v tom celém?

Dá se to popsat velmi složitě, existuje i zpráva EU, která se snažila postihnout jeho roli. Problém je v tom, že nemáme možnost žádného nezávislého vyšetřování. Dominuje vládní výklad, který všechnu vinu připisuje Gülenovi. Analytici připouští, že část vojáků, kteří se pokusili o převrat, byli napojeni na jeho hnutí.

Otázka je, zda dal Gülen přímo nějaký příkaz, popud aby k převratu došlo? On to samozřejmě vehementně popírá. Pozor, to hnutí nemá žádné členy, je to velmi volné sdružení lidí, kteří se hlásí k jeho myšlenkovému odkazu. Je pravda, že příznivci Gülena byli infiltrováni do státní správy i armády. Ale při převratu byli i další. Různí důstojníci, kteří nebyli spokojeni s tím, kam se Turecko vyvíjí a třeba i předpokládali, že stejně k nějaké vlně zatýkání dojde. Aby jí předešli, tak se pokusili provést převrat. 

Nemluvit s Tureckem je cestou do pekel

Turecko zůstává důležitým partnerem EU v otázce migrační krize. Kvůli dohodě, kterou s ním Unie uzavřela. Byla tato dohoda vzhledem k napjaté politické situaci v Turecku správným krokem?

V dané situace se asi nic dělat nedalo. EU stála před velmi obtížným problémem a bylo nasnadě, že musí dojít k nějaké dohodě s Tureckem. Bez něj nejsme uprchlickou krizi schopni vyřešit. Teď se EU snaží o něco podobného s Libyí, což je naprosto nestabilní země, ovládaná warlordy a různými mafiánskými strukturami.

Turecko je relativně spolehlivější partner. Ale problém je v tom, že to využívá jako jakýsi klacek na Unii a že si klade zcela drze podmínky za to, že uprchlíky nepustí. To využívá dost okatě. EU se snaží najít střední cestu mezi tím, že kritizuje Erdoganův režim, ale snaží se jej udržovat i jako partnera. Uzavírat komunikaci s Tureckem je jen cesta do pekel.  

Co říkáte na přístupová jednání mezi EU a Tureckem. Patří současné Turecko do EU?

Z historického hlediska tam patří a své místo v Evropě má. Byla by škoda tuto alternativu vypustit. Byl bych rád, kdyby jednoho dne, neříkám za 20, za 30 let, ale v nějaké jiné verzi EU – tam Turecko svoje místo mělo. Za současné situace je to nereálné, nemožné a bylo by to i zcela nefér, kdyby se takovýto autoritativní režim stal členem Unie. Ale je důležité, aby jednání pokračovala, protože je EU může docela šikovně využít jako určitý nátlakový prostředek na Turecko. Zavírat si ale tato vrátka by byla chyba.