7°C
Poslední svědek divného financování ČSSD: Divím se, že mě nezastřelili, říká Snopková
Sehnat partaji jakékoliv peníze a zůstat naživu. O to šlo v českém Palermu z konce 90. let. Posledním svědkem je Barbora Snopková (73), která tehdy spravovala s ministrem financí Ivem Svobodou (†68) kasu ČSSD. Až teď promluvila o zákulisí i o tom, proč na jednoho z věřitelů strany, Ivana Lhotského (†64), střílel nájemný vrah…
Byla ta 90. léta skutečně taková divočina, kdy jste s Ivem Svobodou sháněla pro ČSSD peníze a straníky jejich původ vůbec nezajímal?
„Vždycky je tragédie, když se díváte na tu dobu očima roku 2017. V roce 1997 sociální demokracie nebyla žádnou vládní stranou, ani stranou s vysokými preferencemi. V té době přišla rozhodnutím soudu o Lidový dům, takže byla celkem bez prostředků. Nikdo, i když by ČSSD rád pomohl, s ní nechtěl být veřejně spojován. Kdo chtěl pomoci, pomohl, ale řekl, že nechce, aby jeho jméno bylo vidět.“
Proč? To byla taková ostuda sponzorovat ČSSD?
„Protože sociální demokracie nebyla v té době šancovní. Její politici nemohli takovému člověku nijak prospět. Zato mu ale mohli uškodit. To je ta hra. Protože tehdejší vládnoucí garnitura neviděla ráda, že někdo podporuje ČSSD, a nechtěla, aby strana zasahovala do volebních výsledků. S trochou nadsázky jsem v té době říkala, že říct, že podporuji sociální demokracii, bylo skoro neslušné slovo.“
Jak na tom tedy tehdy byla strana s penězi?
„Dlužila svým věřitelům i finančnímu úřadu a do toho jí zničehonic byly obstaveny všechny bankovní účty. Asi si umíte představit, že když máte všude v okrese organizace a potřebujete peníze na nájem, výplaty, na telefony, prostě provozní výdaje, že tohle jednoho dne skončí. Ustřihávají telefony, odpojuje se elektrika…“
To opravdu přišlo nečekaně?
„Ze dne na den. Nikdo nás nevaroval – to ostatně asi berňák nedělá, ale ze dne na den jsme měli obstavené účty. V té době, kdy nebylo jisté, komu bude Lidový dům patřit, ministerstvo financí povolilo, že rakouská firma smí začít stavět hotel, který tam dnes stojí. Z toho pozemku pod ním platila nájem a ten se vkládal na zvláštní účet. Byť ten účet ČSSD nepatřil a nemohla na něj sáhnout, tak do toho se zahrnula daň i z tohoto příjmu. Úžasné. A teď my začali bojovat o to, aby to aspoň z tohoto účtu sundali, protože šlo o obrovskou sumu. To jsme opravdu tenkrát s Ivem Svobodou stáli na staveništi a nepustili tam bagr, dokud se tato věc nevyřeší.“
A vyřešila?
„Postupně jsme toho docílili. Byla to opravdu divoká doba. Museli jste sehnat nějaké peníze, půjčky… Ale nešlo o peníze z té firmy TIA, ve které vystupoval Ivan Lhotský. To bylo od jiných a byly na to řádné smlouvy o půjčkách. A jakmile jsme peníze dostali, tak se vezly na finanční úřad.“
Zajímal vás původ těch peněz? Ta Lhotského firma totiž vznikla snad jen pár týdnů před poskytnutím šestimilionové půjčky.
„Vznikla zřejmě za účelem poskytnutí té půjčky a chápala jsem, že ten, kdo půjčuje, nechce být se sociální demokracií spojován.“
Skutečně jste s panem Svobodou měli tak volnou ruku? Sežeňte ty peníze, nám je jedno jak?
„Tak to nebylo. Právě naopak. Ivo Svoboda samozřejmě dbal na to, aby to byly čisté peníze, aby to nebylo něco za něco. Nikdy to nebylo vázané na to, že by někdo řekl »uděláš tohle, dostaneš pro partaj peníze«. To opravdu ne.“
Měla ČSSD v té době i dárce, nikoliv jen věřitele?
„Ty si opravdu nevybavuji. Většinou to byla půjčka. Ale ještě bych chtěla k tomu obstavenému účtu zmínit jednu věc. Tento postup se volí u organizací zřízených za účelem vytváření zisku, takže mají z čeho splácet. Ale politická strana vlastně nemá jak vydělávat, takže když jí obstavíte účty, je to vlastně forma řízené likvidace. Určitě to bylo s úmyslem zabránit ČSSD, aby do těch příštích voleb zasáhla.“
Pan Lhotský asi nebyl jediný věřitel, že?
„Těch půjček bylo samozřejmě víc.“
Znala jste Lhotského osobně?
„Určitě jsem ho viděla, ale nikdy jsem s ním nijak zvlášť nekomunikovala. Podepsaly se smlouvy, peníze přišly, o té půjčce jsem s ním nemluvila. Jestli dokonce nebyl oficiálním členem volebního týmu, nebo do něj byl jen zván… Ale bylo podmínkou té půjčky, aby byla použita na volební kampaň a potřeby strany.“
Když jste zaslechla zprávy, že se ho pokusili zavraždit, co vás napadlo?
„Hodně brzy ráno mi zvonil telefon a řekli mi, že se stala tato smutná událost. Bylo to hrozné.“
Dávala jste to do souvislosti s onou půjčkou?
„Víte, ono se to samozřejmě nabízelo, byla to taková jednoduchá přímočará konstrukce. Já si ale myslím, že pan Lhotský v době, když založil tu společnost, nebyl nepopsaný list. Měl také další své aktivity. Mohlo to souviset s jeho dřívější prací, důvodů může být dost. Já ale tu teorii o půjčce nezastávám, protože proč by ho někdo za tohle měl střílet? Byla to legální půjčka, smlouva byla založená v evidenci, nebylo na tom prakticky nic.“
Řekla jste nám, že na vás Libertu »ušili«, namočili do toho i vašeho syna. Že to byla past. Nečekali jste s Ivem Svobodou spíš podobný osud, co potkal Lhotského? Tedy dvě kulky…
„Občas se až tomu divím, ale asi to tak nemělo být. My už jsme asi nebyli zajímaví, když nás takto odstavili. Myslím si, že to všechno mělo nějaké důvody, a myslím si také, že jiné než to financování.“
Liberta znamenala basu
V roce 1996 zasedlo duo Svoboda–Snopková v představenstvu firmy na výrobu kočárků Liberta. O rok později firma zbankrotovala. Policie oba následně začala stíhat, v roce 2003 soud Svobodu za vytunelování Liberty odsoudil na 5 let, Snopkovou na 5,5 roku.
Z vězení oba vyšli roku 2008. Svoboda musel rezignovat na funkci ministra financí v Zemanově vládě. Nejvyšší státní zastupitelství v roce 2005 konstatovalo, že duo se nemohlo na Libertě obohatit, protože firma byla vytunelovaná již před jejich příchodem.
Události, o kterých mluví
- V lednu 1999 Ivan Lhotský přiznává, že jeho společnost TIA poskytla půjčku ČSSD 6 milionů. „Nyní ale jsem nervózní, protože již mají splácet, ale úplně se jim to nedaří. Něco splatili a něco ne,“ řekl. To ČSSD tehdy popřela.
- 1. února 1999 Lhotský prohlašuje, že TIA nikdy ČSSD nepůjčila. „Taková informace vznikla nedorozuměním a politováníhodným omylem,“ kál se podnikatel.
- 11. února 1999 ministr financí Ivo Svoboda přiznává existenci šestimilionového úvěru a třímilionového šeku vystaveného firmou TIA.
- 1. března 1999 neznámý střelec zasáhne Lhotského dvěma ranami do hlavy a hrudníku. Ten útok jako zázrakem přežil. Před útokem prý Lhotskému kdosi nabízel 20 milionů za dokumenty týkající se jeho půjčky.
Barbora Snopková jako svědkyně u soudu:
Jste ubohý. Na pravdu dokážete reagovat jenom sprostotou.