Babišův poslanec tváří v tvář teroru: Zaveďme brannou výchovu pro děti

Co říkáte na směrnici EU o zbraních?

Názor na to je nejen u mě, ale i u mých kolegů v ANO konzistentní: odmítáme směrnici. I její neustálé zpřesňování je k ničemu. Myslím si, že parlament se k tomu postaví odmítavě. Asi jsou v ní jakési dobré úmysly, které někdo, kdo to předkládal, asi chtěl řešit. Ovšem způsob, který zvolil, je mimo mísu. Osobně jsem přesvědčen, že zákony ČR ke zbraním, evidence zbraní, udělování zbrojních průkazů atd. máme jedny z nejlepších v Evropě, možná na světě. Nevím, proč bychom my měli měnit něco lepšího na něco horšího.

Návrh souvisí i s obavami z terorismu. V Evropě jsou nálady nadále vyhrocené, loni k tomu přispěl i masakr v Berlíně.

Nejsem si jist, jestli nějaký terorista kdy útočil legálně drženou zbraní. Za druhé: Ano, to co chce dnes EU, je špatně, ale i to, co navrhuje pan ministr Chovanec, co se týká ústavní změny, je také špatně. Každý z nás občanů má právo udělat si zbrojní pas, zbraň držet, použít ji a pak samozřejmě jít k soudu, když se něco stane. Nevím, proč by to mělo být řešeno ústavní úpravou.

Je potřeba si uvědomit, že ne každý držitel zbraně je schopen zbraň účinně použít v situaci, kdy hrozí teroristický útok. K tomu tady máme speciálně vycvičené lidi, kteří to cvičí roky. Je ale na každém držiteli zbraní, aby je použil, nebo nepoužil.

„Nesmysly tam zůstaly.“ EU předělala směrnici o zbraních. Zlepšilo se něco?

Jste autorem návrhu, aby byla obnovena branná příprava. Aby byli lidé připraveni na krizové situace. Proč tento návrh? 

Nová generace lidí není vůbec vybavena základními znalostmi a dovednostmi, jak těmto situacím čelit. Že se ty situace stát mohou, to je evidentní. Pak bychom měli vědět, co budeme dělat, až se stanou. Za jeden den, za 10 dní. A nejde jen o teroristické útoky. Jde třeba o následky klimatických změn – může být vichřice, povodeň sněhová kalamita, mohou být nemoci, pandemie či havárie průmyslových zařízení.

Dnes když se zeptáte člověka někde na malém městě, kam půjde, když bude zamořený vzduch, tak se nedozvíte nic. Dnes kdyby měl někdo přežít tři dny v přírodě, rozdělat si tam oheň a nějak se živit, tak budou velké starosti.

Šikana ve školách a Zeman vs. rektoři. Co na to Babišův šéf školského výboru?

Branná výchova však některým lidem evokuje i úsměvné vzpomínky...

U povinné branné výchovy by to nebylo o tom, jak lidi dnes někdy vzpomínají, že se běhalo po lese v igelitových sáčcích. Bylo by to o celkové přípravě člověka, aby byl schopen také kriticky myslet, pracovat se sociálními médii, nebyl ovlivnitelný, aby sám sebe budoval jako osobnost, která má předvídatelnost, je schopen odhadnout vlastní činy, je schopen pomoci lidem, kteří na tom nejsou tak dobře jako on. Týká se to i vytváření národní hrdosti, sebevědomí. Toto opatření je mnohem levnější než nakupovat nějaké drahé technologie.

Povinná již není vojna. Pomohla by mladé generaci zkušenost z ní?

Určitě. Přemýšlím i o takových věcech, že by se poslední dva ročníky středních škol účastnily nějakých odborných kempů, dvou či třítýdenních. Musíme k tomu samozřejmě vyřešit i peníze, ale tím, že mladé lidi naučíme i tyto věci, tak zvýšíme nejen jejich schopnost čelit krizovým situacím, ale jsou to další dovednosti, které vytvářejí osobnosti těch lidí. Určitě by to bylo užitečné.

Problém, co se týká zavedení povinného předmětu branná příprava nebo příprava obyvatel na krizové situace do škol, je údajně v nedostatku fondu hodin. Ale tento argument pro mě moc nehraje roli. Vím, že směrem na západ od nás se většina školských systémů přizpůsobuje trendům. Rozšířili fondy hodin tak, že se odpoledne učí ty lehčí předměty. U nás děti chodí do družin. Někde je něco naučí, jinde to funguje tak, že jsou děti v podstatě jen pod dozorem a je to ztracený čas, který by se dal využít k tomu, že ty děti něco naučíme.

V Česku se také občas mluví o tom, nakolik se nás ty krizové situace týkají, jestli je aktuální třeba možnost teroristického útoku v Praze, o čemž mluví prezident Zeman. Jak to vidíte vy?

Já samozřejmě nechci vůbec strašit veřejnost. Myslím si, že bezpečnostní složky i zpravodajské služby mají situaci skutečně pod kontrolou. Ale vezměte si událost v Uherském Brodě. Nebyl to teroristický útok, byl to osamělý vlk, šílený střelec. A došlo k tragédii. Může se to stát, nemusí to být teroristický útok, ale může. Dnes, když si někdo vezme do hlavy, že ublíží někomu jinému nebo více lidem, tak ukradne kamion a je malér. Zabránit tomu nejde, prevence u nás je na velice dobré úrovni, ale nikdo není schopen říct, že se nic nestane. To bychom lidem lhali. Stát se může a my bychom měli vědět, jak se v takových situacích chovat.

Jak jste vnímal, když prezident mluvil o tom, že se po Česku potlouká jakýsi islamista z Maghrebu?

Vyjádření jsem zaznamenal, nepřikládal jsem tomu ale extra důležitost. Ta informace sama o sobě nemá žádnou hodnotu. Když si to přečtete nebo poslechnete, zjistíte, že pan prezident stejně v podstatě nic neřekl. A vyčítat někomu, že něco takového řekl v okamžiku, kdy máme informace, že se po Evropě pohybuje 300 tisíc lidí, o kterých nic nevíme, z nichž nějaké procento je určitě vycvičeno Islámským státem, tak jestli se tu pohybuje jeden, žádný nebo jestli jich je tu dvacet?

Musíme být připraveni, že tady mohou být, a musíme dbát na to, aby fungovaly zpravodajské služby, a na další. Udělal se z toho zbytečně humbuk. Máme jiné starosti, než trávit hodiny a hodiny diskuzí o tom, co přesně pan prezident řekl.

„Nejde o ochranu účtů či SMS před manželkou.“ Experti řešili kyberbezpečí Čechů

Vystoupil jste i s dalším záměrem – výchovy v rámci kybernetické bezpečnosti, která se dle vás ve školách opomíjí.

Obecně jsme na tom dobře, ale nemáme hlavně dostatek lidí. Já teď řeším s paní ministryní dva pilotní projekty – výukové předměty ve středním školství. Jedním je technik kybernetické bezpečnosti. Výchova takového člověka pro kybernetickou bezpečnost trvá pět až šest let. A tady máme velké rezervy. Volají po tom jak soukromé firmy, tak státní správa. 

Nakolik Česku hrozí kyberútoky? Nejsme v top 10 zemích, kam útoky míří, nejsme v top 10 zemích, odkud útoky míří.

Je to jen otázka času. Nejde jen o kyberbezpečnost, kdy nám vypnou vodárnu nebo ovlivní procesy v nějaké chemické továrně, ale jde i o vykrádání dat či úpravu dat na nějakých serverech. Může přestat fungovat sociální systém, vymazat se data pojištěnců, všechny tyto věci hrozí. Jsme malá země, ale i ty kapacity, které dnes budujeme, a to know how, které se učíme, je vlastně náš vklad jak do EU, tak do kolektivní obrany. Protože my nebudeme mít tankové divize, ale budeme mít chytré hlavy. Alespoň doufám.