Horáček byl ve 20 letech princem hazardu. Vlastní otec o tom nevěděl

V první polovině sedmdesátých let nebylo v normalizačním Československu možné sázet prakticky nic jiného než sazku. Existovala ještě alternativa v sázkách na státních dostizích. Michal Horáček si toho byl dobře vědom.

Svůj studentský život tak zasvětil dostihům, kde sám přijímal sázky – na závodišti si bylo možné vsadit místo v kase závodiště přímo u Horáčka. Neoficiálních bookmakerů tam samozřejmě bylo víc, ale Horáčkovi se na jeho věk nebývale dařilo.

Horáček se zlobí: Odmítl mě i Schwarzenberg. Politici mě mezi sebou nechtějí

Další alternativou, jak si vydělat, byly pro Horáčka karty, kdy držíval bank. „Valchaři“, jak si karbaníci říkali, se scházeli hlavně ve Vodičkově ulici v herně u Nováků, nebo se své vášni věnovali v bytech některých z nich.

Podívejte se na start Horáčkovy prezidentské kampaně:

Horáčkův nemocný otec o hazardu nevěděl

Na Horáčka byl veden i spis StB. Podle něj sehnal Horáčkovi kamarád valuty za tehdy slušných 70 tisíc korun. V rozhovoru pro pondělní Blesk Horáček na dotaz, zda to byly jeho příjmy z dostihů a karet, odpověděl: „Ten rok, kdy se tohle dělo, byl opravdu dobrý. To se mi dařilo. Ale myslím si, že to 70 tisíc nebylo.“

Zatímco Horáčkova máma o synových hazardních aktivitách věděla, jeho otec o tom, že si přivydělává hazardem, nikoli. „Byl těžce nemocný, trpěl maniodepresivní psychózou, což je krutá nemoc. Já jsem vlastně tatínka ztratil 21. srpna 1968. Byl to přesvědčený komunista s těžkou válečnou zkušeností. A když přijely tanky a on byl navíc velký vlastenec, tak najednou neměl řešení. Buď měl zradit komunismus, nebo svoji zemi. A neuměl to vyřešit. Tím šokem tehdy těžce onemocněl a už se z toho nikdy úplně nevzpamatoval,“ vzpomíná Horáček.

Otec Michala Horáčka Vladimír byl přitom divadelní dramaturg, matka Eva Horáčková pak psycholožka, za svobodna byla Heyrovská. Horáčkův prastrýc Jaroslav Heyrovský je tedy slavný Čech, oceněný Nobelovou cenou za objev polarografie.

Pondělní Blesk: Michal Horáček o StB a o tom, jak falšoval dokumenty | Blesk.cz

Horáček přiznává, že byl sám hráčem. „Hráčská zkušenost mi mnoho vzala, ale i dala: Osvojil jsem si schopnost utvářet si názor a ten pak zastávat – to je samotnou podstatou sázky. Naučil jsem se v případě výhry halasně netriumfovat a v případě prohry nenaříkat. Získal jsem úctu k pravidlům, a to i v případě, že jsou nepsaná,“ vypočítává.

Fortunu prodal v roce 2004

Po revoluci se Horáčkovi podařil podnikatelský „majstrštyk“. Spolu se třemi partnery založil velkou sázkovou kancelář. Nobelovku sice za to jako jeho předek nedostal, ale hazard mu postupem času vynesl současné jmění ve výši 458 milionů korun.

Fortunu prodal Horáček v prosinci 2004 investiční skupině Penta. Nešlo o snadnou transakci, samotný podpis podle Horáčkových dřívějších vzpomínek zabral 81 minut. Vyinkasovaná částka? Přes dvě miliardy korun. 

Horáčkův majetkový striptýz: Peníze, domy a umění za 458 milionů

Po deseti letech od prodeje – v roce 2014 – přitom Horáček na Facebooku uvedl: „Z finančního hlediska byl ten prodej nejhorším rozhodnutím v životě, dnes má firma trojnásobnou hodnotu... Z hlediska rozšíření a uchopení životních možností to bylo rozhodnutí nejlepší. Ačkoli mi tehdy bylo už 52 let, ještě jsem se mohl pokusit stihnout to, co jsem předtím stihnout chtěl, ale nestihl.“

Fortunu však prodal prý i proto, že nechtěl přidat do portfolia sázkovky výherní automaty. „Nikdy bych děti neuhodil, ale kdyby hodily korunu do automatu, tak to bych je přes ruku asi pleskl,“ říká dnes Horáček, který na založení Fortuny vzpomíná i na svých stránkách, které k prezidentské kampani připravil.

A takto Horáček promluvil 17. listopadu v Praze:

Uspíšil po pádu režimu loterijní zákon?

I když za komunistů přijímal černé sázky, potřebné peníze na založení sázkové kanceláře ještě neměl. „V roce 1990 jsem neměl vůbec žádné prostředky, stál jsem však před nutností složit za svůj čtvrtinový podíl cca 175 000 korun, což tehdy byla suma velmi vysoká,“ vzpomíná Horáček. 

Pomohlo mu vydání knihy Jak pukaly ledy, kde zaznamenal svou účast v sametové revoluci. A jako nakladatel se ujal další úspěšné knihy „Polojasno“ Václava Bartušky, člena parlamentní komise pro vyšetřování 17. listopadu, které se prodalo téměř 200 tisíc kusů. „Svou investici do založení firmy jsem tedy mohl složit bez problémů,“ říká proto Horáček.

Zeman o Horáčkově necelé půl miliardě: Já mám na účtu „jen“ 10,5 milionu

Od kritiků si však čas od času vyslechne – byla jen náhoda, že hned mezi prvními přijatými zákony po revoluci byl zákon „O loteriích a jiných podobných hrách“, který umožnil rozkvět Fortuny?

Horáček odmítá, že by tento zákon sám inicioval a uspíšil – třeba díky svým kontaktům, které si udělal i coby představitel iniciativy Most, jež umožnila vyjednávání Občanského fóra s komunistickými představiteli státu. „Je prokazatelné, že celý proces se rozběhl dávno před listopadem 1989. Hlavním důvodem bylo, že stát potřeboval valuty, tedy příjmy v tvrdých západních měnách; plánoval hlavně provoz kasin pro západní hosty československých hotelů,“ hájí se Horáček. 

Fortuna přitom s ministerstvem financí přímo spolupracovala. To když měla předložit Herní plán. „Potíž byla v tom, že úředníci příslušného oddělení – a s nikým jiným jsme nekomunikovali – ovládali právní jazyk, ale sázkám nerozuměli. My právní jazyk neuměli, ale předmětu své žádosti ano, však jsem o tom napsal dvě v ČSSR publikované knihy. Nakonec jsme ten Herní plán – vlak s mnoha všelijak propojenými vagonky – přece jen dotvořili a jeho principy jsou součástí sféry kursových sázek dodnes,“ uvádí Horáček.

Michal Horáček o prezidentech ČR Havlovi, Klausovi a Zemanovi. Podívejte se na video:

Vše o prezidentských volbách 2018 čtěte zde

Termín a systém prezidentských voleb 2018 najdete zde

Všechny kandidáty na prezidenta 2018 najdete zde

Výsledky prezidentských voleb 2018 budou zde

Průzkumy volebních preferencí najdete zde

Jak volit s voličským průkazem čtěte zde