Blesk vypátral bývalého šéfa svazáků. Vasil Mohorita: „Je ze mě uklízečka.“

V první části třídílného rozhovoru, který vychází pár dní před 27. výročím sametové revoluce, vysvětluje, proč na několik let »zmizel« z Česka…

Někdejší šéf Ústředního výboru Socialistického svazu mládeže Vasil Mohorita | Blesk/ Jakub Poláček

Pane Mohorito, čím se teď živíte?

„Jsem obyčejný uklízeč, nebo spíš uklízečka.“

Kde uklízíte?

„Tady v Praze, v centru.“

Kolik za to berete?

„Hodně.“

Jak hodně?

„To je tajemství. To já nesmím říkat, já jsem živnostník.“

Po revoluci jste měl našlápnuto stát se důležitou postavou v byznysu. Jak se srovnáváte s tím, že teď děláte, co děláte?

„Nedávno se mě vnučka ptala, jestli mi to nevadí, někde uklízet záchody. Tak jsem vyprávěl, jak jsem na vojně dostal uklízení záchodů a někdo vykonal potřebu, a to bylo jak dětská ruka. Taky jsem se s tím porval a záchody jsem vyčistil a od té doby je to jak jízda na kole. Naučíte se to a už vám to nedělá potíže, když vás někdo pošle uklízet.“

Exšéf svazáků Mohorita: Myje nádobí v Londýně!

Po revoluci jste chvíli podnikal, pak jste šel dělat šéfa vnějších vztahů do Zbrojovky Brno. Po dvou letech jste odjel do Británie dělat obyčejné práce. Bylo to pro vás zklamání?

„Ne, pro mě to bylo osvobození. Což oni nepředpokládali. Nedávno jsem si vyhledal svoje jméno na internetu, tak mi tam vyjelo: komunista myje nádobí, svazák s nastartovanou kariérou. A šťastnější jsem byl v té první roli, protože jsem si aspoň nepřipadal jako v zajetí. I před revolucí mi to v těch funkcích přišlo jako zajetí, ale já jsem z něho trochu vyskakoval.“

Brněnská zbrojovka byla místem, kde se »upíchli« bývalí svazáci – vy, Sisák, Rosecký. Pak ale zkrachovala a za hlavního tuneláře jste byl chvíli označován vy. S čím jste tam šel?

„Já jsem do zbrojovky šel s tím, že se nakonec někde usadím. Bylo mi to tak i prezentováno, že se z ní dá udělat strojírenská firma na úrovni. Pořád se jezdilo na veletrhy a dělalo, jak budeme vyrábět zbraně. Ale o to nikdo neměl skutečný zájem, chtěli to prostě jen rozprodat. Už ale pomalu končila ta doba, kdy se daly nahrnout pohledávky a nechat to svalit a vyjít z toho s čistým štítem centrem Brna. Jak velký kšeft z toho byl, to nevím, ale jsem přesvědčený, že to tak chtěli od začátku.“

Celý rozhovor čtěte v tištěném Blesku.

11. listopad 1989: Soudruzi přemlouvají studenty

„Mohorita od koryta“: Životopis expapaláše

• Narodil se 19. září 1952 v Praze, jeho otec byl rusínského původu a působil v armádním sboru Ludvíka Svobody
• Vyučil se automechanikem
• Do KSČ vstoupil roku 1970, o rok později už byl instruktorem městského výboru Socialistického svazu mládeže (SSM)
• Rok studoval na Vysoké komsomolské škole v Moskvě, čtyři roky na Vysoké škole politické ÚV KSČ
• Předsedou ÚV SSM se stal v říjnu roku 1987, o rok později začal stoupat ve stranické struktuře a stal se nejmladším členem vedení strany; necelý měsíc po listopadové revoluci byl dokonce prvním tajemníkem ÚV KSČ ve straně patřil k mladšímu a reformě laděnému křídlu
• Během sametové revoluce se účastnil vyjednávání s Občanským fórem a Václavem Havlem; při listopadových demonstracích lidé nejprve lidé skandovali »Mohorita od koryta«, když se ale zastal studentů, změnil se pořik na »Včera sen, dnes realita, jde s námi i Mohorita«
• Po pádu režimu působil jako poslanec ve Federálním shromáždění a České národní radě, postupně rozvázal veškeré vztahy s KSČ a neúspěšně se snažil prorazit s vlastní stranou
• Začal podnikat a využívat kontaktů z Ruska, jednu dobu vlastnil fotbalový klub Bohemians a působil v později zkrachovalé Zbrojovce Brno; jeho jméno bylo spojováno i s vytunelovanými CS fondy, u soudu však vystupoval pouze jako svědek
• Kolem roku 2002 se po něm jakoby slehla zem; s manželkou se rozvedl, jejich Vila Mohorita nedaleko Hradce Králové se prodala a začaly se vynořovat zprávy, že odjel do Spojeného království a že se tam živí mytím nádobí v londýnských restauracích

(Zdroj: ČTK, Blesk)