Děti nepatří státu a inkluze není jediná cesta, tvrdí Kalouskova poslankyně

Autor: vr - 
4. 5. 2016
06:16

Pro „inkluzivní“ novelu školského zákona ve Sněmovně nehlasovala. A to i přesto, že společné vzdělávání všech dětí považuje poslankyně, vysokoškolská pedagožka a odbornice TOP 09 na školství Anna Putnová za správnou věc. Nelíbí se jí totiž, že jej ministryně prosazuje direktivně jako jedinou cestu. Řekla to v rozhovoru pro Blesk.

Považujete inkluzi jako takovou za dobrou myšlenku?

Inkluze je věc stará jako naše školství. Byla tady už za Marie Terezie a děti různě nadané chodily společně do školy, protože jinou možnost neměly. Je pochopitelné, že rozvinutá evropská země v 21. století má požadavek na to, aby každé dítě dosáhlo svého maxima. Jako problém ale vnímám, že není jenom jedna cesta.

Tedy v překladu máte problém s tím, že by mohlo jít o plošnou inkluzi?

Ano, a že se to jednoznačně preferuje.

Narážíte na formulaci ve vyhlášce, kdy je vzdělávání v běžném proudu i u lehce mentálně postiženého žáka uváděno jako „nejlepší zájem dítěte“?

Přesně tak. Přitom nejlepším zájmem dítěte může být i návštěva základní školy praktické, či dokonce individuální vzdělávání. A ten tlak paní ministryně na jediné řešení způsobuje obavy u rodičů, učitelů a koneckonců i dětí.

Jste s rodiči, kteří podobný problém řeší, v kontaktu? Čeho se obávají v první řadě?

Píší mi rodiče, kteří chtějí, aby jejich děti zůstaly v praktických školách, a mají strach, že budou zrušené. Ne proto, že by to ministerstvo nařídilo. Budou zrušené, protože sejdou na úbytě velkým tlakem na jeden směr vzdělávání. Můj požadavek je, aby zůstala zachována síť škol, které mají praktické vyučování, a speciálních škol a aby se to bralo jako pestrá nabídka, která umožní dětem se vyprofilovat.

Paní ministryně tvrdí, že ona zachovává právo rodičů zvolit, jak se bude jejich dítě vzdělávat. Text vyhlášky přidružené k novele zákona ale naznačuje něco jiného. Jsou ti, kteří čtou mezi řádky, paranoidní?

Ne, nejsou. Vyhláška omezuje práva rodičů. Na mě se obrátil známý, který by si přál, aby jeho handicapované dítě navštěvovalo praktickou školu. Jenže momentálně jsou psychologické poradny pod drobnohledem a snaží se maximum dětí přivést do hlavního proudu. Sdělil mi, že kdyby tam šel před rokem, mohl svého syna umístit do základní školy praktické, jak by si ostatně i přál. Ale protože se poradny necítí být úplně svobodné, jeho synovi nedají příslušné doporučení.

Ministryně školství Kateřina Valachová: Můžu vyhlášku k inkluzi změnit!... ale k ničemu to nebude.Ministryně školství Kateřina Valachová: Můžu vyhlášku k inkluzi změnit!... ale k ničemu to nebude. | 

Co udělá?

Hledá dalšího odvážného psychologa, který by byl ochoten se pod doporučení podepsat. Synovi, který má kombinované poruchy, se hodně věnují, a v jednom z parametrů se dokonce dostává nad běžnou úroveň. I proto ta nevole psychologů, kteří se prostě bojí udělat chybu.

Měla by se vyhláška, ve které je skutečně „zakopán pes“ spíše než v zákonu, přeformulovat, aby dala rodičům skutečně záruku, že si budou moci vybrat?

Směřujeme k tomu, že se ministerstvo snaží řídit kroky rodiny, ale já jsem na opačném pólu. Jsem přesvědčená, že rodiče jsou zodpovědní za vzdělání dětí. A od toho se odvíjí právě fakt, že by rodiče samozřejmě měli být informovaní, ale nakonec rozhodnout sami. Děti nejsou státu. Děti jsou rodičů.

Jak byste zhodnotila komunikaci ministryně směrem k odborné i neodborné veřejnosti? Jednou říká, že od září půjde o velkou změnu k lepšímu, jindy, že se nezmění vůbec nic. Příkladů je víc.

Chybí jednotná koncepce. Ministryně nejprve stanovila jako závazný termín 1. září 2016, potom ten termín rozvolnila jakýmsi přechodným obdobím. A připustila, že připravenost terénu není taková, jaká má být. Inkluzi nechci zpochybňovat jako princip, ale připravenost škol převzít děti, které mají různé potřeby, je základ.

Komentáře pedagogů k inkluzi a Kateřině ValachovéKomentáře pedagogů k inkluzi a Kateřině Valachové | 

To dvouleté přechodné období přitom kromě povinnosti znovu diagnostikovat některé děti nic neodkládá.

Je to politický ústupek. Paní ministryně si kupuje čas. Udělala to tak, aby to zatím nezasáhlo ani volby krajské, ani sněmovní. A pokud bude ministryní v následujícím volebním období, může vše opět vyhláškou prodloužit. Je to pokrytecké řešení.

Jedna ze spekulací týkajících se inkluze je, že jde o Bruselem diktovaný postup, který má praktické školy zlikvidovat. Proto, aby romské děti, které často v praktických základkách končí, aniž by byly handicapované, šly do běžného proudu. Obětí budou skutečně postižené děti. Co si o tom myslíte?

V tom případě se ale zase bude tahat za kratší konec, protože část romských dětí, zvyklá na naprosto jiný styl práce a učení, zkrátka nebude stačit. A opět se z nich stane skupina vyčleněná s potřebou nějaké podpory. V kauze týkající se kritiky Evropské komise kvůli údajné segregaci romských dětí jsme jako Česká republika ve vyjednávání naprosto selhali. My jsme ve skupině zemí, která má nejnižší míru nedokončenosti základního vzdělávání, 5,6 procenta, a tam patří jenom hrstka evropských zemí. A to se nestane samo sebou. Neměli jsme si nátlak nechat líbit.

Takže jsme skutečně pod tlakem? Ministryně se k tomu teď nehlásí, ale v plánech předchozích vlád, jak řešit problém tzv. vyloučených lokalit, je třeba černé na bílém, že mají zaniknout praktické školy.

Ano, ty původní kroky k tomu vedly. Ale znovu říkám: nebyly důvodné. Naše výsledky jasně dávají za pravdu, že umíme vzdělávat veškerou populaci.

Co financování inkluze? Ministryně žádá od ministra financí Andreje Babiše miliardové částky, ten zatím žádný slib nedal.

Bez peněz se inkluze dělat nedá. Manažerský postup je takový, že se nejprve zajistí prostředky, až poté se stanoví harmonogram. Paní ministryně na to šla naopak a podle mě to je velké pochybení.

Kraje, které školy zřizují, jsou také z nenaplněného příslibu financí rozpačité, ale nechtějí to říkat na rovinu kvůli volbám. Máte také podobné informace?

Nejistota roste. Ministryně sice říká vše, na co dítě bude mít nárok, ale správně by měla říci: budu se snažit, aby na tyto věci byly peníze. Riziko nedostatku tady totiž vážně hrozí. Školy to zase nějak vyřeší, protože jim na dětech záleží, ale bude to tady vypadat jako v polovině dvacátého století, nikoliv jako ve století jedenadvacátém.

Ministryně ale tvrdí, že částky, o které jí jde, jsou nárokové, protože se schválil zákon. Tedy ministr financí jí je musí dát.

V tom do jisté míry pravdu má. Ale v loni schválené novele školského zákona nebyl termín, který teď ona prosazuje. Je otázka, jak to celé dopadne. Jestli nedojde na další odklady, kdy se požadavky »naředí« a tiše se to přejde. Miliarda je v rozpočtu strašně moc a nevím, jestli by to ministerstvo našlo samo ve svém rozpočtu.

Mluví se i o 6,5 miliardy z evropských peněz. Nerozmělní se to mezi subjekty, které chtějí na inkluzi vydělat dalšími studiemi a plány?

Samozřejmě že to riziko tu je. Máme zkušenost s minulým programovacím obdobím, ve kterém se ukázalo, že peníze mohly být využity efektivněji. Za to, jak se budou peníze rozdělovat teď, musí ministryně převzít zodpovědnost a zveřejňovat a rozklíčovat pro veřejnost, komu peníze půjdou.

Doporučujeme
Další videa