9°C
Protokolář Forejt o „slavící“ Alžbětě: Vlastní babička jí líbala uctivě ruku
Je to osoba, která vyrůstala na dvoře, ale bývá ráda spontánní. Jenže pravidla tady jsou… Ředitel protokolu Hradu a odborník na evropské monarchie Jindřich Forejt pro Blesk zavzpomínal, jak se setkal s britskou královnou Alžbětou II., která ve čtvrtek oslavila devadesát.
Když se setkám s anglickou královnou, jak se mám chovat? Jak ji mám správně oslovit, pozdravit?
„Oslovení je v prvním kontaktu Your Majesty, což je Vaše Veličenstvo. V dalším rozhovoru ji oslovujete Madam nebo Ma’am. A jak ji pozdravit neverbálně? Je to na vlastním zvážení. Nejsou striktní předpisy, které platily ještě do poloviny 20. století, kdy dámy musely udělat pukrle, a pak se při rozloučení několik kroků vzdalovat pozpátku. Dnes se u pánů doporučuje úklona hlavy tak, aby se brada dotkla hrudi. U dam se doporučuje pukrle.“
Ale je nepovinné.
„Ano. Velké diskuse byly u manželek premiérů a u premiérky. Zatímco Margaret Thatcherová je považována za premiérku, se kterou měla královna ne úplně nenapjaté vztahy, tak před královnou dělala jedno z nejhlubších pukrlat. Naopak manželka Tonyho Blaira Cherie, emancipovaná žena, velmi dlouho vzdorovala a jen podávala ruku.“
Takže je v pořádku jen vystrčit dlaň?
„Čeká se, až královna potká ruku sama. Čeká se také, že zahájí konverzaci královna a že ji ukončí. To znamená: je společensky problematické začít rozhovor s královnou tak, že byste jí položila otázku. To se prostě nedělá. Je pravda, že Alžběta II. není člověk, který by na dodržování etikety dogmaticky lpěl, naopak dokáže být překvapivě i spontánní. Na světě přitom není nikdo kromě ní, kdo by tak dlouho přicházel do kontaktu s pravidly etikety britského královského dvora, v podstatě od narození, protože v tom byla vychována. Sama dělala pukrle před svým dědečkem Jiřím V. a svým otcem Jiřím VI.“
O svých setkáních s královnou Alžbětou II. promluvil pro Blesk.cz také bývalý velvyslanec ve Velké Británii Michael Žantovský:
To zní absurdně, dělat pukrle před vlastními příbuznými.
„V roce 1952, kdy nastoupila Alžběta II. na trůn, jí její vlastní 85letá babička toužila coby nové královně jako první políbit ruku. V tu chvíli totiž před ní nebyla vnučka, ale suverén a panovnice. S tou úctou a respektem v královské rodině je to zajímavé, i když jde o drobnosti. Královna nepoužívá mobilní telefon, ale klasický telefon. Jeden z královských korespondentů si například všiml, že princezna Anna, když se svou matkou telefonuje, tak stojí. Nikdy nesedí. Ale nejde o pravidlo. Jde o projev přirozené autority. Když například princezně Anně jednou řekli »co na to vaše matka«, otočila se a řekla »myslíte Její Veličenstvo královnu?«.“
Není britská monarchie příliš zkostnatělá oproti královským rodům ve Skandinávii, kde jsou panovníci tak nějak víc při zemi?
„Já vás možná překvapím, ale domnívám se, že nejflexibilnější monarchií této planety je britská monarchie. Kdyby nebyla flexibilní, nemohla by obstát v tom, co od ní Britové ve 20. století chtěli. V roce 1917 nechtěli na trůně panovníka, který by nesl německé příjmení. Jiří V., který měl rodové jméno »Sachsen-Coburg Gotha«, nechal toto změnit na Windsor. Vybavme si 60. a 70. léta, kdy právě britská královna poprvé na návštěvě Austrálie začala chodit skutečně mezi lidi a mluvit s nimi (tzv. walkabout). Dnes nám to připadá jako samozřejmé, ale tehdy to byl převrat. Pak máte princeznu Dianu. Kdyby britská monarchie nebyla tak moderní a flexibilní, nemohla by přetrvat přes rok 1997 (kdy princezna z Walesu zahynula při autonehodě, pozn. red.).“
O smrti princezny Diany je oscarový snímek Královna. Tehdy byla Alžběta II. kritizována za to, že na veřejnosti dlouho neprojevila smutek. Myslíte si, že je ten film přesným odrazem skutečnosti?
„Nedokážu si představit, že by ten snímek vznikl bez zásadních zákulisních informací, které tvůrci museli mít. Tam nebyly scény, kde by se scenárista něco domníval. Obzvlášť role Tonyho Blaira ve filmu byla poměrně přesná.“
Bylo to skutečně pro ni to nejtěžší období?
„Bylo to tehdy pro ni rozpolcení osobnosti. Královna na jednu stranu jednala jako babička, chtěla, aby její vnuci byli daleko od mumraje za bezpečnými zdmi Balmoralského zámku. Ta druhá část osobnosti byl ten panovník, ten suverén, četla titulky deníků, kde bylo napsáno »Kde jste, madam? Kde vás mají Britové najít?«. Málokdy se podle mě dostala během celé vlády do podobné situace, kde bylo jasné, že obě role reflektuje, ale nedokáže vyhovět požadavkům zvenku.“
Vy jste se s královnou setkal?
„Já jsem měl tu čest být na akcích, kde britská královna byla, asi pětkrát. Hovořil jsem s ní dvakrát. Když byl prezident Klaus v Londýně na recepci k olympijským hrám 2012, tak jsem byl jeho doprovodem. Mluvili jsme o její návštěvě v Praze v roce 1996. Podruhé jsem měl možnost s ní mluvit po velké vojenské přehlídce v Londýně.“
Co čeští prezidenti?
„Za rok a půl oslavíme sté výročí republiky, za kterou dobu jsme měli 11 prezidentů. Kromě Tomáše Garrigua Masaryka se mohla Alžběta II. potkat teoreticky se všemi. Setkala se například s Edvardem Benešem, když žil během války v anglickém exilu. S komunistickými prezidenty se pochopitelně nestýkala. Václav Havel ji přivítal roku 1996 v Praze. Tehdy se s ní potkali také Václav Klaus i Miloš Zeman, kteří byli ve vrcholných ústavních funkcích. Jako prezidenti se s ní potkali i později.“
Královna je ohromně populární stejně jako zbytek její rodiny. Když jde o nějakou veřejnou akci, bývají tisíce lidí v ulicích, jen aby ji mohli spatřit. Proč to tak je? Něco obdobného si v Česku nedovedu představit.
„Zní to jako hrozné klišé, ale královna je jednotící symbol. Líbila se mi odpověď herečky Helen Mirrenové (hrála Alžbětu II. ve zmíněném filmu Královna, pozn. red.), když se jí novináři zeptali: »Co pro vás znamená královna?« A místo, aby odpovídala diplomaticky neutrálně, řekla: »Kromě mé sestry je to jediný člověk, který je se mnou od mého narození.«“
Když čtu diskuse pod články na britských webech, někteří ale láteří na fakt, že luxusní život královské rodiny dotují daňoví poplatníci.
„Nechci ponížit debatu o významu monarchie na otázku ekonomiky, ale budiž několik málo faktů. Když se podíváte, kolik stojí chod královského dvora, jakou výši mají výdaje související se zajištěním královského způsobu života, tak na druhou stranu je třeba říci, že v 90. letech začala královna platit daně, vrací mnoho z těchto peněz tím, že činnost některých členů královské rodiny financuje ze svého. A potom můžeme udělat tlustou čáru a říci si, kolik turistů přijíždí do Spojeného království kvůli královské rodině, kolik lidí po celém světě kvůli tomu kupuje noviny, sleduje televizi, servery, nakupuje suvenýry.“
Takže mít monarchii je ekonomicky výhodné?
„Strašně nerad to říkám, ale je to tak.“
Nepůsobí na vás někdy ty davy lidí v ulicích čekající, že projede kočár s královnou, jako kompars?
„Britové si sice na jednu stranu postěžují na výdaje na královskou rodinu, na druhou stranu jsou to ti samí Britové, kteří nejvíce oslavují jubilea Jejího Veličenstva. Je to dáno tím, že to je pořád ta samá drobná osoba, kterou vídali v novinách a pak v televizi, když chodili do školky, do školy, až do dospělosti. Spousta lidí si myslí, že královnu zná. Je to iluzorní pocit, ale protože ji vidí permanentně, platí její podobiznou, vidí ji na známce, na úřadech, mají pocit, že to je někdo, kdo patří do rodiny.“
Popularita Alžběty II. v jednom průzkumu je vyšší než u královny Viktorie či Alžběty I. Zejména poslední královnu považuji třeba já za historicky podstatnější. Proč to tak je? Proč zrovna Alžběta II.?
„Možná proto, že když nastoupila Alžběta II. na trůn, lidé propukli v euforii. Říkali, že nastává nová alžbětinská doba po skončení 2. světové války. Navíc královna má jednu obrovskou výhodu. Všimněte si, že se nikdy nedopustila žádného kontroverzního výroku. A znalci říkají, že to je proto, že má vedle sebe prince Philipa. On je ten, který dává ostré výroky a glosy, někdy i královna sama zvedne obočí. On si může dovolit říci to, co královna nesmí.“
To stačí, aby vás národ miloval? Nic neříkat?
„Ona se velmi úzkostlivě drží své role. Například referendum o Skotsku, které se uskutečnilo před pár měsíci, dlouho nekomentovala a všichni se ptali »a co královna?«. Asi logicky nemohla být jiného smýšlení, že země, které vládne, by měla zůstat jednotná. Ale ona vydala prohlášení, v němž říká, že věří ve zdravý úsudek a rozum skotského lidu. Úzkostlivě se drží té konstituční role.“
Jenže ona je zákulisním hráčem. To by asi řekla spousta premiérů.
„Ano, ale navenek se projevuje jinak. V tom je třeba podstatný rozdíl mezi ní a princem Charlesem. Čínský prezident přijede na návštěvu do Spojeného království, královna je hostitelem a princ Charles nejde na státní večeři. Důvod je jasný, i když nezazní naplno oficiálně: tibetský dalajláma, který je blízkým přítelem prince Charlese. Princ tím dává něco najevo. Mnoho lidí se v tu chvíli ptalo: kdyby byl král, jak by se zachoval?“
Je i toto důvod, proč se občas propírá, že není úplně ideální nástupník?
„Mnohokrát se pustil za hranice toho, co jeho matka považuje za možné.“
A má poněkud divokou soukromou historii.
„Když si vezmete medailonky britských panovníků, tak to zrovna není výjimečné.“
Edward VIII. se vzdal trůnu kvůli tomu, že si chtěl vzít dvakrát rozvedenou Wallis Simpsonovou. Nevztahovalo by se to i na Charlese, který se rozvedl s Dianou a oženil se s rozvedenou Camillou, vévodkyní z Cornwallu?
„To tehdy souviselo s nastavením takzvané »viktoriánské morálky« v 19. století. Sám Charles si vytvořil silnou veřejnou pozici. Funguje jako následovník trůnu a jako samostatná veřejná osoba. Našel si uplatnění ve věcech, jako je architektura, životní prostředí, organika, zahradničení. V královské rodině neexistuje nikdo, kdo by řekl, že princ Charles má postoupit trůn princi Williamovi. V královské rodině je nástupnictví dané, neměnné a rigidní.“
Kdyby to tak ale sám princ Charles chtěl? Aby koruna přeskočila jednu generaci?
„Musel by se koruny vzdát. A to ještě komplikovaně, protože panovníkem se nestáváte tím, že složíte slib nebo jste korunován. Panovníkem se stáváte v tu vteřinu, kdy zemře váš předchůdce. On by musel to prohlášení udělat předtím, protože jinak se v tu chvíli, kdy zemře jeho matka, stane králem. Ex post si to nedovedu představit.“
Takže je správné uvažovat, že bude novým králem on?
„Ano. A nasvědčují tomu i jisté drobnosti. V posledních letech například princ Charles uvažoval, jaký bude titul jeho ženy. Tehdy vyslal neoficiální vzkaz, že až se stane králem, Camilla nebude mít titul královny, nýbrž manželky krále. A teď se už objevují spekulace, že přece jenom, když je manželka krále, měla by být královna.“
Kdyby běh dějin nenarušily obě světové války ,řádění komunistů a vše probíhalo přirozenou cestou ,byla by Evropa úplně jinde .