Česko popelnicí Evropy? Eurokomisař: Nikdo by se neměl v Unii cítit podřadně

Podle prezidenta republiky Miloše Zemana je Česko v otázce kvality potravin "popelnicí Evropy". Co vy na to?

Nejsem připraven komentovat citáty hlav států. Jak víte, tak musíme reagovat, ve chvíli, kdy jsou nějaké důkazy. Všechny podvody jsou ošetřeny evropskou legislativou a národní členské státy a jejich instituce ji provádí. Například když si něco koupíte, ale složení je jiné, než se uvádí na obalu.

A co dvojí kvalita potravin? Že třeba rybí prsty stejné značky mají v Německu větší obsah masa než v Česku?

Na toto je jediné skutečné řešení: debatovat o problémech veřejně. Máme organizace sdružující spotřebitele, neziskové organizace, vlády. A právě národní vlády mohou tyto otázky protlačit až na úroveň Evropské rady. Já se zabývám bezpečností potravin a je důležité si uvědomit, že bezpečná potravina není zároveň potravina zdravá.

Češi mažou jako o závod: Drží rekord ve spotřebě „taveňáku“, sní ho ročně kila

Tedy, že když obsahuje povolené ingredience, i tak může být zdraví škodlivá?

Ano, v některých potravinách jsou vysoké úrovně cukru, soli, transmastných kyselin a přídavků. Hledáme nyní způsoby, jak oslovit potravinářský průmysl, aby toto přehodnotil a nabídl výrobky, které budou zdravější. Pracujeme na programu, který navrhlo nizozemské předsednictví právě na úrovni rady EU a který by měl přesvědčit, aby i lacinější potraviny byly zdravější.

V čí je ale toto kompetenci? Složení potravin vyhláškou reguluje ministerstvo zemědělství.

Je v kompetenci národních vlád, aby se těmito věcmi detailně zabývaly a komunikovaly se spotřebitelskými organizacemi, průmyslníky. A týká se to i dvojí kvality potravin: zajistit rovnou soutěž, rovné podmínky. Aby se žádný obyvatel Evropské unie necítil jako podřadný zákazník.

Takže můžete jenom zprostředkovat dialog?

To přece není jenom dialog. Je to také možnost k větší akci. Podívejte se na Jamieho Olivera (britský kuchař, pozn. red.) a jaký měl vliv na to, aby britské děti jedly méně cukru, soli a nezdravých tuků. Změnil způsob, jakým se stravují ve školách. Bylo skvělé vidět, jak se takováto aktivita projevila v parlamentní činnosti a zavedla se daň z cukru. Občanská aktivita je důležitá a proto opakuji, že je nutné tato témata veřejně diskutovat.

Špína, plíseň a myši: Tady bobtnalo tofu, „kuchyň“ v Praze hned zavřeli

Českému zákazníkovi sice jde o zdraví, ale také kouká do peněženky. A irituje ho, že kvalitnější potraviny v Německu koupí laciněji než ty méně kvalitní u nás.

Opakuji, že je nepřijatelné, aby se někteří Evropané cítili jako podřadní obyvatelé Unie, a proto také mluvím o spravedlivém jednotném trhu. Avšak do debaty o zdraví jasně zapadá debata o nižším a vyšším příjmu. A tam přicházejí ke slovu fondy Evropské unie, protože výzkumy potvrzují provázanost nízkého příjmu s obezitou, kardiovaskulárními nemocemi a rakovinou. Při pohledu na statistiky jasně vidíte, že sociální skupiny s nižšími příjmy často trpí diabetem a nadměrnou tloušťkou. Proč? Protože kupují lacinější rychlé občerstvení. Je to zakletý kruh. I proto se chceme zabývat změnou pravidel tak, aby se prodávaly zdravější potraviny za přijatelnější ceny.

Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) ale nezakazuje například používání aspartamu – umělého sladidla, které je podle některých výzkumů karcinogenní. Kritizují to i čeští europoslanci. Proč v ozdravení Evropy nepřehodnotit toto?

„Slyším spoustu drbů a nařčení směřovaných na tyto závěry EFSA. Ale před chvílí (rozhovor se uskutečnil v pátek 15. dubna, pozn. red.) jsem navštívil Vysokou školu chemicko-technologickou a tady v jejím katalogu vidíte logo EFSA. Jestli se i tato škola odkazuje na takovouhle instituci a její vědecky podložené argumenty a síť laboratoří a výzkumníků po celé Evropě včetně České republiky, tak proč ta nedůvěra, pokud jde o aspartam? Ale víte, někdy ty pomluvy na účet EFSA mají zárodek proto, že od společností vyžaduje, aby publikovaly svá data a studie.

Takže kauza aspartamu je jenom o pomluvách a lobbování?

To je bohužel všudypřítomné, dám vám příklad. Evropská komise v roce 2009 představila nápad, aby na všech potravinách bylo vypsáno, kolik obsahují kalorií. Ale na úrovni Evropské rady a Evropského parlamentu se rozhodli udělat výjimku pro pivo a víno. Já se ptám proč. Na jednu stranu chceme obviňovat EFSA, na druhou stranu nevnímáme celkový obraz. Je to jako kdybych se vás já zeptal, proč národní parlamenty tak dlouho a neúspěšně schvalují zákaz konzumace tabáku v restauracích, a zrovna u vás se projednává výjimka pro podniky v malých obcích.

Lahůdka z Polska: Do Čech poslali tuny kuřat se salmonelou

No stejné to není, ale zrovna u této výjimky je argumentem ekonomická udržitelnost pro malé vesnické hospody.

Takže děláte rozdíly mezi zdravím lidí na vesnici a ve městech? To prostě nechápu.

Co tedy vidíte za faktem, že se takzvaný protikuřácký zákon v Česku schvaluje šnečím tempem?

Upřímně, pomalé to je a bylo ve všech ostatních členských státech. Všude jsou argumenty pro a proti. Je jen třeba říci velmi otevřeně: co je hlavní myšlenkou Lisabonské smlouvy? Přece ta, že všechny vlády a parlamenty musí zajistit co nejvyšší úroveň veřejného zdraví a blahobytu, když přijímají opatření. Přemýšlejí takto lidé, kteří oddalují přijetí protikuřáckého zákona? Je v pořádku, že loni v Evropské unii zemřelo kvůli kouření 700 tisíc lidí? Anebo 9 tisíc lidí kvůli alkoholu?

No a co argument osobní svobody?

„To je skvělý argument a já vás nehodlám přesvědčovat, abyste změnila své návyky. Já chci, aby parlament zavedl zákon, podle kterého musíte jednat i vzhledem ke zdraví jiných lidí. Anebo přemýšlejte v číslech. Předčasná úmrtí i kvůli kouření evropskou ekonomiku loni stála 29 miliard eur.“

V Praze jste se bavil s premiérem i ministrem zdravotnictví o úrovni zdravotnické péče. Zabýváte se také problémem, který Česko trápí? Že čeští lékaři odjíždí za prací do Německa či Rakouska kvůli vyšším příjmům a tady je jich nedostatek?

Situaci vnímám a není to jen český problém. Potýká se s tím Rumunsku, Bulharsko, Slovensko, Slovinsko. Skoro všichni. I proto se nyní připravuje studie o najímání a udržování lékařů ve všech 28 členských státech. Díváme se na modely a možnosti, které fungují jinde, a zvažujeme, co s tím.

Už je to tu zase: Poláci nás šidí?! Česko jim vrátilo 20 tun másla

Je ale jiné řešení, než tlačit na to, aby se obzvlášť ve střední a východní Evropě prostě zvýšily lékařské platy?

Je to komplikovanější, ale ano, jde o důležitou součást řešení: vidět, jak je zdravotnictví financováno a zjistit, jak vybírat a využívat peníze lépe. Navíc je nad slunce jasné, že zdravotnictví je odvětví, které roste a bude růst. I proto je k němu potřeba přistupovat jako k investici.

Co nápad, že by čeští lékaři měli v případě, že chtějí pracovat v zahraničí, dorovnat státu peníze, které stálo jejich vzdělání?

Studie ukazuje jako jednu možnost nějaký zákonný rámec právě pro tuto situaci – například podepsání smlouvy se státem.