Takzvaná podpůrná opatření garantuje novela školského zákona a upřesňuje je vyhláška, která má platit už od letošního září. Umožňuje, aby každý rodič mohl své dítě bez ohledu na stupeň postižení – pokud to určí školní poradna – umístit do běžné základky. V textu se píše, s jakými pomůckami a vzdělávacími metodami se má přistupovat k různým kategoriím žáků.

Od těch nejtalentovanějších, kterým by škola měla pořídit digitální fotoaparát či střižnu, po ty postižené. Například děti s poruchou autistického spektra pak mohou dostat takzvaný „nábytek ke strukturalizaci prostoru“, kam se počítá i paravan. V obou případech jde o velmi kontroverzní investice. A k tomu nákladné. Podle Stanislava Drbouta z Asociace speciálních pedagogů nelze tvrdit, že nadané dítě ke svému rozvoji nutně potřebuje mít ve škole k dispozici hvězdářský dalekohled za 20 tisíc korun.

U dětí handicapovaných pak není klíčová cena, ale užitečnost opatření a jeho logika. Například kóje se už dnes využívají ve speciálních třídách, aby oddělily děti, které by se jinak navzájem rušily. Jenže tam jsou, na rozdíl od paravanů pro všechny… „Když toto opatření aplikujete do běžné třídy, tak to působí nešťastným dojmem, že jste od ostatních oddělili jedno či dvě děti. A to už je segregace,“ okomentoval pro Blesk Drbout.

Děti jsou ve vyhlášce rozřazeny do pěti stupňů podle toho, jakou vyžadují péči. Ať už kvůli handicapu či výjimečnému talentu. Některá opatření, která jim vyhláška připisuje – třeba zvukové hračky – podle odborníků, které kontaktoval Blesk, inkluzi nepřispějí. Naopak z handicapovaného dítěte mezi zdravými spolužáky mohou udělat terč posměchu. Obzvlášť ve vyšších ročnících. Podívejte se na příklady toho, co chce ministerstvo od září poskytovat napříč kategoriemi. Celou vyhlášku včetně tabulek všech podpůrných opatření s náklady naleznete ZDE.

Ve vyhlášce se stanovuje, že by postižené děti měly být „přednostně zařazovány“ do běžných ZŠ. Tlak poraden na rodiče, již si inkluzi nepřejí, by tak mohl být obrovský. Síla rodičů, kteří si naopak navzdory mentálnímu postižení přejí, aby jejich dítě chodilo do školy se „zdravými“ dětmi, vzroste. Otázkou je, kdo to zaplatí. Ministryně školství spoléhá na příspěvek ze státního a evropské dotace.

Do jaké školy by mělo dítě jít, posuzuje školské poradenské zařízení. Vychází z obtíží dítěte, diagnostiky apod. Nutná je dle vyhlášky i „součinnost“ zákonného zástupce v rámci „nejlepšího zájmu žáka“. Pokud zákonný zástupce nebude souhlasit s poradnou, zejména v případě, že si bude přát, aby jeho dítě chodilo na základní školu praktickou, věci se ujme tzv. OSPOD – Orgán sociálně-právní ochrany dětí.

Ti žáci, kteří už jsou nyní v druhém stupni základní školy speciální či praktické, mají dle vyhlášky možnost studium dokončit podle rámcového vzdělávacího programu pro lehké mentální postižení. U dětí na prvním stupni diagnostika platí dva roky. Jenže… Pro ně už se program od prvního září ruší. Musí proto mít individuální studijní plán a tím pádem být znovu přešetřeny. Některé by proto mohly dostat posudek, podle kterého půjdou do běžné základky.

Stupně postižení, které zmiňuje vyhláška, nekončí u lehké mentální retardace. V ní vyjmenovaná podpůrná opatření se týkají i dětí středně či těžce mentálně postižených. Dokument proto otevírá možnost, aby do běžných tříd ve školách, které mají v rejstříku také vzdělávací obor speciální, zapluly děti s velmi složitými potřebami. Podle odborníků je důležité, jaké stanovisko zaujmou poradny.

Milí čtenáři, učitelé, rodiče!

Souhlasíte s inkluzí, nebo jste zásadně proti? Pište nám své názory a příběhy na e-mail: inkluzeblesk@cncenter.cz.

Fotogalerie
6 fotografií