Krteček, „kun*a“, lánský puč. Zeman slaví tři roky od zvolení, čím se proslavil?

Cesta k přímé volbě prezidenta, o které politici mluvili již řadu let, začala po volbách do Poslanecké sněmovny v květnu 2010. Přímou volbu měly ve volebních programech všechny strany zastoupené ve sněmovně. Vládní novelu ústavy zavádějící přímou volbu schválila sněmovna v prosinci 2011, Senát v únoru 2012.

První kolo volby, které vyhrál Zeman, přineslo pro mnohé překvapení v podobě neúspěchu favorizovaného expremiéra Jana Fischera, kterého výrazně předčil předseda TOP 09 a ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, jež za Zemanem zaostal jen zhruba o 41 700 hlasů. V druhém kole již Zeman přesvědčivě zvítězil o zhruba 480 000 hlasů.

Zeman se ve volební kampani opíral především o tým složený z činovníků či sympatizantů „své“ Strany práv občanů – zemanovci (SPOZ). Někteří podpůrci Zemana stáli za šířením lživých informací o rodině i osobě Karla Schwarzenberga. Za lži později označil určitá tvrzení z kampaně i Nejvyšší správní soud, který řešil stížnosti. „V prezidentské kampani došlo ke skutečnému rozdělení společnosti. Odpůrci Miloše Zemana se zformovali, vznikl institucionalizovaný odpor,“ řekl například po volbě sociolog Jan Herzmann.

Podívejte se na rozhovor, který Blesku Zeman poskytl ještě jako prezidentský kandidát. Prozradil například, co na kandidaturu říkala jeho manželka Ivana:

Nezapomenutelně se Miloš Zeman zapsal do případu dvou Češek unesených v Pákistánu. Krátce po svém nástupu do úřadu reagovala česká hlava státu na dotaz německé novinářky, která se dožadovala podrobnějších informací, otázkou „Jste agentka Tálibánu, nebo al-Káidy?“ Rozloučil se pak slovy „Alláhu akbar“, tedy Bůh je velký.

Když se pak děvčata díky intervenci turecké humanitární organizace vrátila po dvou letech věznění zpět domů, prohlásil, že Hanča a Tonča udělaly hloupost. „Kdybych byl jejich rodič, tak je pohladím, políbím a pak je ohnu přes koleno,“ přidal do debaty na jaře 2015 svůj názor Zeman.

Antonie Chrástecká (vlevo) a Hana Humpálová (vpravo). | ČTK

Celkem třikrát už Miloš Zeman udílel státní vyznamenání k příležitosti oslav 28. října. V roce 2013 od něj státní vyznamenání dostal například plukovník Pavel Vranský, letec bojující ve druhé světové válce, řád TGM zase umělec Jiří Suchý.

Debatu ale vzbudilo ocenění velké Zemanovy fanynky, herečky Jiřiny Bohdalové, také medaile pro jihomoravského podnikatele a bývalého komunistického funkcionáře Františka Čubu nebo pro ministra Zemanovy vlády Miroslava Grégra, který kandidoval za „Zemanovce“ a založil občanské sdružení Přátel Miloše Zemana.

O rok později se červeným hadrem pro oči prezidentových kritiků stala jména jako Robert Sedláček, režisér, který na ceremoniál dorazil v mikině, zpěvačka Lucie Bílá nebo Filip Renč. Sedláček o Zemanovi natočil dokument, Bílá se obdivem k prezidentovi nijak netají a Renč byl autorem jeho předvolebního spotu.

Naposledy, tedy 28. října 2015, se zase diskutovalo ocenění dalšího z řady umělců-podporovatelů Františka Ringo Čecha, komunistického politika Miroslava Tomana staršího nebo údajné udavačky StB Jitky Frantové Pelikánové.

Sedláček ve fleecové mikině za pětistovku přebírá od prezidenta medaili Za zásluhy. | Zbyněk Pecák, archiv

Nadzdvižení ze židle, mírné pohoršení nebo spokojené pokyvování hlavou. Reakce na zahraniční cesty Miloše Zemana se různí. Ekonomické parametry cest do Číny problematické například nebyly ani pro Zemanovy odpůrce, zato účast na vojenské přehlídce na náměstí, kde bylo brutálně potlačeno lidové povstání, ano. Pobavené reakce naopak vyvolalo prezidentovo mávání Krtečkem v čínské televizi.

Ovace nesklidil Zeman ani při cestě do Ruska. Obě návštěvy přitom spojovaly oslavy konce druhé světové války a také opomíjení porušování lidských práv. Vojenskou přehlídku v Moskvě si nakonec Zeman pod nátlakem nechal ujít, řada západních politiků ale tamní ceremonie ignorovala úplně – na protest proti obsazení Krymu a na podporu evropsko-amerických sankcí.

Zeman perlil také v živém vysílání pořadu Hovory z Lán na Českém rozhlasu. „Podle mého názoru je to pornografická skupinka, která je minimálně vinna trestným činem výtržnictví v pravoslavném chrámu, nehledě na to, že jedna její členka se účastnila veřejné soulože v pokročilém stadiu těhotenství. Prostě normální výtržník, který notabene tak trochu souvisí s pornografií,“ obul se prezident do protestní ruské skupiny Pussy Riot.

„Víte, co je to pasy v angličtině?“ testoval pak moderátora pořadu. „Pusy, myslím, že se to vyslovuje pusy, ale vím, co myslíte,“ odpověděl v listopadu 2014 Jan Pokorný. Zeman ale spokojen nebyl a spustil: „Kun*a. Takže s prominutím v textech této skupiny je kun*a sem, kun*a tam. Opravdu případ politického vězně jako vyšitej.“

Vulgarismy prý byly snahou přiblížit se slovníku pražské kavárny. Narážel tak na svého soka z prezidentské volby Karla Schwarzenberga. „Je mi opravdovou ctí a potěchou, když se hlava státu mnou nechá takto inspirovat. To mě těší,“ okomentoval Zemanův rival pro Blesk.cz ironicky.

V pořadu S prezidentem v Lánech Miloš Zeman také pronesl dnes už památná přikázání pro uprchlíky. „První věta zní: Nikdo vás sem nezval. Druhá věta: Když už tady jste, musíte respektovat naše pravidla, stejně jako my respektujeme pravidla, když přijedeme do vaší země. Třetí věta: Když se vám to nelíbí, běžte pryč.“

Prezident zasáhl také do dění kolem parlamentních voleb na podzim 2013. Skupina vysoce postavených sociálních demokratů, jejichž strana vyhrála volby, za ním ihned po vyhlášení výsledků vyrazila na „konzultace“ do Lán. Později se v čele s hejtmanem Jihomoravského kraje Michalem Haškem pokusili svrhnout svého předsedu a současného premiéra Bohuslava Sobotku.

Prezident Zeman se navíc nechal slyšet, že by na Sobotkově místě rezignoval. Strana totiž získala vítězství, ale s nízkým výsledkem. Sobotka prohlásil, že by Zeman neměl zasahovat do poměrů v ČSSD, a výzvu k rezignaci označil za pokus o puč a mocenské převzetí strany. Schůzka se vžila pod názvem „lánská schůzka“, událost též jako „lánský puč“.

Mezi pučisty byl kromě Michala Haška také Jeroným Tejc, v současnosti předseda Ústavně-právního výboru ve sněmovně. | ČTK