Eurokomisař Šefčovič pro Blesk: Za energie může každý z nás ušetřit téměř 7 tisíc ročně!

V Bruselu jste teď »mozkem« tzv. Energetické unie. Co přinese spotřebitelům?

„Věřím, že nižší ceny. Samozřejmě tomu předchází mnoho dalších kroků. Otázka energetické bezpečnosti, to znamená, abychom doopravdy tu elektřinu a ten plyn v našich zemích měli. Abychom mohli volně obchodovat s energií. A zároveň abychom dokázali efektivněji do našich energetických systémů zapojit obnovitelné zdroje.“

To Češi slyšet nechtějí. Z obnovitelných zdrojů je konkrétně fotovoltaika u nás symbolem korupce a zvýšených účtů za elektřinu…

„Jsem přesvědčen, že obnovitelné zdroje mají budoucnost už jen z toho důvodu, že nejméně zatěžují životní prostředí. Navíc jsou ve fázi, kdy jsou konkurenceschopné. To znamená, že budou moci bez podpory soupeřit na trhu s jinými zdroji energie.“

Mluvíte v rámci energetické unie o snížených cenách pro koncové zákazníky. Máte už nějaký odhad, o kolik by to mohlo být?

„Je to ještě příliš brzy a musíme se více integrovat. Jsou země, kde po přičtení všech přímých složek souvisejících s výrobou energie (náklady na výrobu, distribuční poplatky, daně, marže, pozn. red.) se přidávají různé další daně a regionální poplatky. Někde tvoří až polovinu účtu pro obyvatele. Evropská komise proto bude mít dohled nad tím, jak peníze stát využívá, aby i občané věděli, kolik platí a mohli se zapojit do diskuse, jestli to tak má být.”

Tady ale číslo mít můžete. Kolik by se mohlo ušetřit jen na téhle integraci?

“Na těch různých subvencích (v ČR například podpora obnovitelných zdrojů, biopaliv, apod.), které Evropa účtuje koncovým uživatelem, se vybere 120 miliard eur, tedy 3,3 biliony korun ročně. Dovedu si představit, že kdybychom fungovali bez subvencí, tak o tolik by zákazník platil méně.“

Při debatě o Energetické unii zde v Bruselu padla řeč i na »zranitelné zákazníky«. V Česku zase máme pojem »energetická chudoba«, kdy každý pátý Čech volí, jestli se nají nebo si zatopí. Jaká je statistika pro EU?

“Nejpřesnější číslo, kterým disponujeme je, že 10 procent Evropanů má problém zaplatit za faktury za teplo a světlo. Je to 50 milionů lidí, což je obrovský počet. Proto se s tímto problémem také musíme vypořádat. Otázkou je, jak. Preference Evropské komise je taková, abychom ve snaze pomoci těm zranitelným skupinám obyvatelstva nekazili tržní prostředí. Aby se nezaváděly nějaké položky do cen energií, a místo toho se našly jinde v rozpočtu.”

Impulsem pro projekt je představa energetické nezávislosti na Rusku a jeho plynu. Jde to vůbec?

“Ano, například díky diverzifikaci – jak zdrojů energií, tak tras, abychom nebyli tak závislí na dominantních dodavatelích. Velká pozornost se věnuje dobudování jižního plynového koridoru, který má do roku 2020 přivést kaspický plyn přes Ázerbájdžán.”

Tahle cesta je taky politicky nestabilní…

“Dovážíme plyn i ze severní Afriky či Blízkého východu a víme, co se tam momentálně děje. Je potřebné mít zdroje z různých destinací tak, abychom mohli pružně reagovat na jakoukoliv novou bezpečnostní situaci. A máme i další významné možnosti.“

Zase obnovitelné zdroje?

„Nejen ty, ale hlavně energetickou efektivnost. Ve střední Evropě si jen málo připomínáme, že až 40 procent energie, kterou vyrobíme, jde na chlazení a oteplování našich budov. Pomohli bychom nejen životnímu prostředí ale i našim peněženkám, pokud bychom se věnovali konstrukcím a fasádám budov.“

Maroš Šefčovič | David Vaníček

Složenka o 6 500 štíhlejší?

Tolik korun by ročně mohl ušetřit na energiích jeden obyvatel EU, kdyby se skutečně zrušily subvence za 120 miliard eur.

Co je Energetická unie

Tato Strategie počítá s proměnou unijního energetického trhu až do roku 2030. Podle 14 eurokomisařů, kteří na ní pracovali, máme problém: EU je největším dovozcem energií na světě – zvenčí získává až 53 procent spotřeby a ročně nás to stojí 11 bilionů korun. Díky novému přístupu se mají lépe propojit trhy s elektřinou a plynem v členských státech, zefektivnit výroba, ulehčit občanům od zbytečných daní. Velkou motivací je také zhoršení vztahů s »plynovou velmocí« Ruskem. Pro případ, že by chtěl Vladimir Putin Evropě zavřít kohoutek, se směřuje k větší energetické soběstačnosti a hledají se jiní dovozci.