Bělobrádkova těhotná žena má trpělivost: Manželku vídám jednou týdně

Pavel Bělobrádek poskytl Blesku exkluzivní rozhovor. V prvním dílu se dočtete hlavně o jeho rodině a pracovních povinnostech . V druhém dílu, který přineseme ve 13 hodin, se vicepremiér rozpovídal o své nemoci, jak ho ovlivňují léky, které musí brát a jak se zbavuje stresu z práce.

Jste vicepremiér pro vědu, výzkum a inovace. Nešlo tento resort zahrnout pod jiná ministerstva? Nebylo tohle místo vytvořeno uměle, abyste měl také svoji oblast?

„Já myslím, že je dobře zeptat se rektorů, zeptat se na Akademii věd…, odpověděli by asi za mě. Tahle funkce tu historicky byla. Jen si ji postupně pod sebe vzali premiéři. Ti to nemohli zvládnout a podle toho to také vypadalo.“

Jaké jsou tedy nejpalčivější problémy resortu?

„Priorita je pokusit se co nejdříve vyčerpat peníze z operačního programu. Akutně řešíme situaci pražských výzkumných institucí, jde nejen o pražské vysoké školy, ale další instituce. Operační program se totiž vztahoval na mimopražské regiony s tím, že Praha je bohatá, takže nepotřebuje podporu tohoto typu z evropských fondů…“

Vzniká tedy nový úřad. Kolik lidí máte teď, kolik jich budete mít?

„Teď mám náměstka, sekretářku a vedoucího kabinetu. Pak se budeme pohybovat kolem třiceti lidí. Já myslím, že to na tak velkou oblast není hodně.“

Jste vicepremiér pro vědu, výzkum a inovace. Je pro vás nové pracovní nasazení šokem?

„Šokem pro mě není tak funkce, řídícího pracovníka jsem už zastával, velmi ubíjející je působení ve Sněmovně. Tam jako člen vlády sedíte, nemůžete nic moc dělat, maximálně si něco číst, do toho vám někdo mluví. Často se tam vedou velmi zbytečné řeči, které akorát stojí daňové poplatníky spoustu peněz. Na druhou stranu k demokracii to patří, je to v pořádku. Vítám ale chystaný návrh na klouzavý mandát, kdy by člen vlády, pokud je poslancem, jím přestal být. Při této kumulaci funkcí se nedá všechno stíhat.“

Než se ale takový návrh prosadí, i kdyby to bylo za pár měsíců, myslíte, že stále bude vláda? Jako lidovci jste už po pár týdnech vyhrožovali opuštěním koalice.

„Od počátku jsme říkali, že zachování lustračních zákonů je pro nás zásadní věc a byli jsme ubezpečeni, že jejich zrušení neprojde. A pak se najednou ukázalo, že to není vůbec jisté.“

Je ještě něco, co považujete za zásadní, při čem byste mluvili o odstoupení z koalice?

„Něco se může objevit, ale zatím jsme na nic nenarazili. Já myslím, že stejné je to u ostatních stran. Někdy prostě dojdete do fáze, kdy není možné pokračovat. Já ale doufám, že se vždycky nějakým způsobem domluvíme.“

Už jste si hledal způsob, jak po náročném ministerském dni relaxovat?

„Když se třeba v devět večer dostanu na kancelář, tak si s některými spolupracovníky sedneme, pohovoříme, popijeme, ale to je tak všechno. Na nic jiného ani čas není, protože já obvykle vyrážím po osmé hodině a vracím se v devět deset jedenáct.“

Co na to žena?

„To já nevím, protože ji vidím jen někdy.“

Jak často se vidíte?

„Viděl jsem ji minulý víkend. Teď přijedu zase v sobotu až úplně večer a v pondělí budu zase odjíždět. Mimochodem manželka tu minulý týden byla a usoudila, že to nemá cenu, protože jsem ráno vylezl a vrátil se, až když náš syn spal. To je na mé funkci to nejnepříjemnější…“

Vaše manželka je těhotná. Neobáváte se, že kvůli práci přijdete o nějaké hezké období vašeho dalšího dítěte?

„Samozřejmě. Synovi budou dva roky, začíná mluvit… A nepříjemná je ta představa, o co přijdu u dalšího dítěte. Radostí mě to neplní. Je to prostě daň tomu, že se člověk dá do služeb veřejného blaha.“