Dojatý Klaus: To je moje stodvacítka!

A podíval jste se někdy na nějaké parkoviště a na silnici? Kolik tam vidíte podobných aut? Mimochodem odkdy máme tu nízkou životní úroveň? Vy jste měl za socialismu vyšší životní úroveň. Já teda určitě ne a to jsem už v důchodu. Dneska jsou moje děti ve věku, jako já jsem byl v sedmdesátých, osmdesátých letech. Vůbec nemohu porovnávat, co jsem si mohl dovolit tehdy a co oni mohou dneska. Měli jsme v rodině dvě auta? Oni mají protože dojíždějí do práce každý jinam. Mohli jsme jet na dovolenou do Řecka nebo Španělska? A oni jedou, přestože dcera byla donedávna na mateřské. Jistě, museli dlouho studovat a naučit se řeči, protože pracují v nadnárodních firmách a jezdí služebně do zahraničí nebo k nim jezdí auditoři za zahraničí.

Jistě, člověk musel být realistou. Nemohl čekat pečené hobuby do huby. Nicméně, podařilo se skomírající socialistický stát, kterého se komunisti rádi vzdali, přeorientovat ze vztahů se zeměmi bývalé RVHP a Středním východem na stát, jehož hlavními obchodními partnery jsou rozvinuté západní země, hlavně Německo. Podařilo se rozvinout výroby v zapojení našich podniků do nadnárodních společností, kde mají zajištěný především odbyt a zároveň získaly know how a jsou konkurenceschopné i ve vyspělém světě. Pro ostatní poskomunistické země jsme zemí vyvolenou a pracuje zde oficiálně 230 tisíc pracovníků z postkomunistických zemí. Neoficiálně ještě mnohem víc. To svědčí o tom, že proti ostatním zemím, které s námi sdlílely blaho pevného objetí SSSR jsme na tom dobře. Tohle není žádný můj názor, to jsou holá fakta. Bohužel, v demokracii se také veřejně píše o tom, že nahoru se dostávají grázli (za socialismu bylo podle médíí všechno v pořádku a žádné špatnosti se neděly), že se rozkrádá část věřejných peněz, politici tu předvádějí často nechutné hry a rošády, ale tak to ve světě chodí všude. Pokud nebudete jen nadávat a budete to sledovat, tak kvůli korupci, rozkrádání a podvodům už sedí pěkná řádka lidí a někteří to chytli na dost dlouho.