Češi s rebely v Libyi: Měli jsme strach o život!

Za jakým účelem jste se do Libye vydali?

Do země jsme se vypravili v rámci jedné humanitární organizace, která například minulý rok pomáhala s výstavbou škol na Haiti. Chtěli jsme tedy hlavně monitorovat situaci a fotit.

Čím vším musí člověk projít, než se vydá do Libye?

Nemusí prakticky nic. Víza platí pro část Libye, kterou spravuje Kaddáfí, nicméně rebelové žádná víza nechtějí. Nechali jsme si pouze udělat arabský překlad pasů, aby to s námi místní měli jednodušší.

Kdo vám to financoval a kolik vás to stálo?

Celé jsme si to platili sami. Každý jsme si koupili letenku v ceně 6,5 tisíce korun. V Libyi jsme byli 8 dnů a utratili jsme tam na hlavu zhruba 5 tisíc korun. Naší výhodou bylo, že jsme nic neplatili za dopravu, protože jsem se pohybovali výhradně s místními rebely. Jinak jsme byli ubytováni se zahraničními novináři ve městě Adžedábíja, které je kousek od konfliktní oblasti, kde jsme se pohybovali nejvíce.

Rebelová vás vozili ve svých automobilech?

V Libyi v podstatě nefunguje hromadná doprava. Všichni jezdí autem, protože benzín je tam velmi levný. Každá rodina vlastní několik aut.

Jak jste se dostali do konfliktních oblastí mezi místní rebely?

Přiletěli jsme na letiště do Káhiry. Potom jsme se přepravili autobusem na libyjskou hranici, kde už jsme si našli Libyjce, kteří nám pomohli dostat se do země. Řekli jsme jim, že jsme z Evropy a že se potřebujeme dostat do Ajdebia a místní se k nám chovali velmi ochotně. Tuto oblast spravují rebelové, kteří byli velmi vstřícní. V té oblasti fungují checkpointy po pěti kilometrech a je tam určitá hranice, přes kterou se nedostane žádný humanitární pracovník ani novinář. My jsme však byli v autě s rebely, proto jsme se dostaly do těch nejhorších oblastí. Rebelové nás tam provezli, ani nevíme jak.

S místními jste hovořili anglicky?

S dorozumíváním je to horší. Anglicky Libyjci moc nemluví, proto spíš „mluvíte“ rukama nohama. Našli jsme na hranicích jednoho lékaře, který uměl slušně anglicky a on nám pomohl zastavit první auto, abychom se dostali dál. V budoucnu až padne Kaddáfí bychom Libyi určitě doporučili různým cestovatelům, protože ti lidé jsou tam nesmírně hodní a ochotní. Jsou čtyřicet let v uzavřeném státě a když se setkají s někým novým, jsou velmi pohostinní. My jsme se takto úplně náhodně během našeho stopování ocitli na jedné místní svatbě.

Zažili jste chvíle, kdy jste měli strach o život?

Měli jsme tam několik velmi krušných momentů. Když pár metrů od nás začaly padat Kaddáfího granáty, tak jsme se opravdu báli.

Jak funguje práce novinářů v Libyi?

Každá větší světová redakce (BBC, CNN a další) má své novináře na straně Kaddáfího a na straně rebelů. My jsme byli na straně rebelů a tam novináři čerpají veškeré informace na zmíněných checkpointech. Kdyby se jakýkoliv novinář z této strany dostal ke Kaddáfího vojákům, je po něm.  Novináři, kteří se pohybují mezi Kaddáfího lidmi, jsou zavřeni a drženi v hotelu v Tripolisu a tato skupina žurnalistů se do bojových zón nemá šanci dostat. Novináři prostě nemohou přecházet bojovou frontu.

Funguje v Libyi internet?

Co víme, tak v zemi v minulosti internet byl. Nicméně veškeré mobilní a internetové sítě patří Kaddáfímu a ten celý rebelský východ země odříznul. Informace lidé čerpají hlavně z rozhlasu a z televize.

Má v Libyi opozice svoji stanici televizní stanici?

Ano. Rebelové mají Svobodnou Libyi. Stanice Muammara Kaddáfího se nedá sledovat dlouho. Jde o vymývání mozku a prokaddáfíovskou propagandu.

Nedávno se objevily v médiích informace, že Kaddáfí pořádá pro zahraniční novináře zájezdy k falešným masovým hrobům, kde jim ukazuje údajné civilní oběti útoků spojeneckých vojsk. Je to pravda?

Zřejmě ano. Kaddáfí to však má pečlivě promyšlené. Vezme všechny novináře z tripoliského hotelu a ozbrojenou eskortou je odveze na příslušné místo, které jim chce ukázat. Při tom jim neumožní, aby se setkali s jinými lidmi, než jsou jeho vojáci. Poté je znovu odveze zpátky do hotelu.

Podle nejnovějších informací už nemá koalice Velké Británie, USA a Francie jako prvotní cíl chránit místní obyvatele ale hlavně chce svrhnout Kaddáfího. Co si od toho podle vás slibuje?

Zřejmě to sama neví. Prvotním cílem je svrhnout Kaddáfího a nastolit tam spravedlivý režim. Nám to tam přišlo jako v roce 1989 v Československu. Když tedy nepočítáme bojové fronty. Jinak gesta vítězství, trikolóry a vlajky nám připomínaly sametovou revoluci u nás. Lidé chtějí změnu ale nemají úplně jasnou představu. Každý vám akorát řekne, že bude svoboda

Jak dlouho myslíte, že dokáže Kaddáfí odolat tlaku rebelů a vojenské mezinárodní koalice?

Záleží to na koalici. Kaddáfí je vojensky mnohonásobně silnější. Na rozdíl od rebelů disponuje obrněnou technikou, nicméně celá oblast je prakticky plochá poušť, takže všechno je zničitelné z letadel. Rebelové mají pouze lehké zbraně, raketomety a pár tanků. Nejvíce bojují na pick-upech, na kterých mají právě namontované raketomety a kulomety.

Kdo rebely v bojích financuje?

Oni většinou mění zbraně a léky za ropu. Začali si vytvářet svá těžební ložiska a prodej vytěžené ropy jim zprostředkovává Katar a Francie.

Máte informace, kolik ze země uteklo lidí?

Když jsme tam byli my , tak se mluvilo o 400 tisících lidech.

Potkali jste v Libyi někoho z České republiky?

Potkali jsme tam pouze Martina Dorazína z Českého rozhlasu, jinak nikoho. Potkali jsme tam však několik lidí, kteří nám tvrdili, že byli v Praze. Také jsme se setkali s člověkem z prozatímní vlády, který studoval v Československu medicínu.

Jak jsou na tom libyjské ženy v současnosti?

V konfliktních oblastech se ženy s dětmi nepohybují prakticky vůbec. Všechny byly většinou evakuovány do nejbližšího největšího města Benghází.