Mezi těmi, kdo dnes na náměstí přišli, byl i Václav Toužimský, autor slavné fotografie tanku, který pobořil podloubí na hlavním náměstí. I dnes měl v ruce fotoaparát. "Byl jsem zašitej na našem podniku, byl jsem na střeše," přiznal ČTK Toužimský, který tehdy pracoval ve fotocentrále na protější straně náměstí. "Začalo to tím, že bylo potřeba nafotit techniku, která sem jede. Byl to můj zájem, protože jsem měl v případě mobilizace nástup ihned. Tak jsem fotil techniku, a když pak začaly jezdit tanky, byl jsem už otrávenej. A pak jsem viděl, jak si to vzal trošku víc doleva, tak jsem to vzal k oku a pink, byl tam," popsal vznik svého záběru fotograf.

"Měl jsem z toho nepříjemnosti, ale takový je život," poznamenal Toužimský. Horší podle něj bylo, že fotografie, které pořídil v srpnu 68, ale také o rok později při demonstracích, byly později zneužity při vyšetřování a větší problémy měli lidé na nich zachycení. "Negativy nám v roce 69 sebrali a že je zřejmě zneužívali, to je fakt, poněvadž jsou dost poškrábané, takže se s nimi pracovalo," řekl fotograf. Zpět se mu negativy vrátily až mnohem později prostřednictvím Severočeského muzea v Liberci. I díky tomu si mohou lidé až do 29. srpna na náměstí před radnicí výstavu velkoformátových fotografií z té doby prohlédnout.

Invaze armád států Varšavské smlouvy v noci na 21. srpna 1968 zastavila v tehdejším Československu období politického uvolnění a reformu směřující k demokratizaci. Invaze se zúčastnilo na 750.000 vojáků a 6000 tanků. Liberec byl tehdy prvním velkým městem na cestě okupačních tanků a také místem prvních ostrých střetů s okupanty. Tanky a další vojenská technika v plné bojové pohotovosti totiž mířily do Prahy z Polska. V Liberci se vojenské kolony objevily v noci, střelba se poprvé ozvala ve 3:15. Půl hodiny před polednem sovětský tank pobořil v Liberci podloubí hotelu Radnice, zdivo zasypalo devět lidí, tři z nich zemřeli.

"Bylo to pro mě tak silné, že si to pamatuju minutu po minutě," řekl dnes ČTK náměstek hejtmana Přemysl Sobotka, který před 50 lety jako čerstvě dostudovaný chirurg sloužil v liberecké nemocnici na příjmu. "Hned ráno nám tam začali vozit zraněné ze střelby. Válečnou chirurgii nás nikdo pořádně nenaučil, ani jsme o to neměli zájem, takže musím říct, že to bylo děsivé," vzpomínal dnes lékař. Pacienti i třeba o berlích sami podle něj uvolňovali místa v nemocnici pro zraněné, které přivážely sanitky. Některým už ale nebylo pomoci. "Přivezli mi těžce zraněného pacienta, nedýchal, neměl puls," řekl. Zachránit se ho nepodařilo. "Byla to jedna z obětí, jméno už si dnes nepamatuju," dodal Sobotka.

Položit květiny k památníku dnes přišla s dalšími i Dagmar Helšusová. "Tehdy jsem žila v Lounech a na střední všeobecně vzdělávací škole jsme se domluvili s profesory, že půjdeme na ty křižovatky, protože tam byla cesta na žatecké letiště. Vysvětlovali jsme rukama, nohama a vším těm ruským vojínům, že se mají sebrat a jít domů," zavzpomínala. Zapálit svíčku k památníku přišel i Jiří Hykel. Ani on srpnové události před 50 lety v Liberci neprožil. V té době studoval v České Lípě. "Byla tehdy postižená celá naše rodina, otce vyhnali z práce. Dnes mám strach, když sleduju, co se v Česku děje. Mám strach, co bude dál. Myslím, že si nevážíme toho, co jsme dostali před 29 lety, bojím se, že se to může obrátit," řekl ČTK.