Čedok, tedy Československá cestovní a dopravní kancelář, zahájila činnost v létě 1920, je nejstarší cestovní kanceláří v ČR. Postavení mladé CK na prahu dvacátých let nebylo nikterak jednoduché. Trh ovládal britský cestovatelský gigant Wagon-lits, jehož síla byla založena na dokonalé organizaci cest salonními i lůžkovými železničními vozy po celé Evropě. Mezníkem v dějinách Čedoku byl rok 1925. V té době Čedok již zcela ovládl trh tuzemských zájezdů, kterému dominovaly zvláštní vlaky Čedoku směrované zejména do Krkonoš, na Štrbské Pleso a Podkarpatskou Rus. Firma založila první autopark, který vybavila tehdy nejmodernějšími turistickými autokary značky Praga.

Čedok jako první organizace ve střední Evropě zahájil éru leteckých zájezdů. Otevřel první dvě letecké trasy do Casablanky v Maroku a do Káhiry v Egyptě. Tyto lety měly až deset mezipřistání a cesta trvala skoro dva dny. V roce 1948 byla firma znárodněna, až do roku 1989 byl Čedok budován jako státní monopol cestovního ruchu.

S nástupem komunismu se hranice pro Čechy prakticky uzavřely. Před rokem 1989 fungovalo v tehdejším Československu pět cestovních kanceláří - kromě Čedoku i CKM (Cestovní kancelář mládeže), Sportturist, Rekrea a Autoturist.

V roce 1960 uskutečnili občané Československa 364.000 zahraničních cest, v drtivé většině autem za nákupy do sousedních socialistických států. O deset let později to bylo již 3,7 milionu cest. Mezi lety 1980 a 1989 se počet cest pohyboval mezi pěti a deseti miliony ročně. Již v roce 1990 jejich počet narostl na 20,6 milionu a o rok později na 39,6 milionu. Ukazují to data Výzkumného ústavu cestovního ruchu a společného stravování. Loni, podle zcela jiné metodiky, vyrazilo na cestu delší než čtyři noci 4,9 milionu Čechů, na kratší cestu do tři přenocování 1,3 milionu lidí.

Na dovolenou se za socialismu cestovalo do NDR, Sovětského svazu (Soči), Bulharska, Rumunska, Maďarska (Balaton) i Polska. Významná část občanů tehdejšího Československa trávila dovolenou v tuzemsku a jezdila především na své chaty a chalupy.

V letech 1962 - 1972 byla sice možnost cestovat do tehdy nejoblíbenější Jugoslávie, ale následně byly tyto cesty velmi omezeny. Individuální volné cestování občanů nebylo umožněno ani do socialistických zemí a v případě, že chtěl občan Československa vycestovat do zahraničí, potřeboval do této země zvací dopis. Ani koupí zájezdů se však nevyhnul všem překážkám, které režim připravil, na vycestování musel dostat výjezdní doložku a k získání zahraniční měny byl nutný tzv. devizový příslib.

Po roce 1989 došlo ke zrušení vízové povinnosti do západní Evropy a zavedení volně směnitelné české koruny. Od konce roku 2007, kdy vstoupila ČR do Schengenského prostoru, nemusí občané ČR podstupovat přísné kontroly na letištích, pokud letí do země Schengenského prostoru.

I po roce 1989 láká Čechy nejvíce Chorvatsko jako bývalá část Jugoslávie, zejména díky krátké dojezdové vzdálenosti autem a nižším cenám. Každý rok na Jadran vyráží kolem 800.000 Čechů.

Z hlediska dopravy měla prim u Čechů vždy auta. Po sametové revoluci se sice počet leteckých cest výrazně zvýšil, i tak ale Češi létají na dovolenou letadlem téměř nejméně z celé Evropské unie. Méně využívají leteckou dopravu pouze Rumuni. Letadlo preferuje jen 9,9 procenta Čechů, naopak autem cestuje 73,8 procenta, což je zase téměř nejvíce v EU. Vyplývá to z publikace Česko v mezinárodním srovnání, kterou zveřejnil Český statistický úřad. Údaje pocházejí z roku 2015. Vlakem na dovolenou vyráželo 5,6 procenta obyvatel ČR a autobus preferovalo 10,5 procenta.