Ke smlouvě, na níž se SPD a CDU/CSU dohodly 7. února, se přes 463.000 členů sociální demokracie může vyjádřit do 2. března. Za použití automatů, které zvládnou otevřít 20.000 dopisů za hodinu, začne o den později v berlínské centrále strany sčítání hlasů. Výsledek má být znám 4. března.

Konkrétně sociální demokraté v referendu odpovídají na otázku: "Má Sociálnědemokratická strana Německa (SPD) uzavřít koaliční smlouvu z února 2018 vyjednanou s Křesťanskodemokratickou unií (CDU) a Křesťanskosociální unií (CSU)?" Zda převáží příznivci, nebo odpůrci již třetí velké koalice za poslední čtyři volební období si troufá odhadovat málokdo.

Jak je strana rozdělená, ukázalo lednové hlasování jejího sjezdu o tom, zda koaliční rozhovory vůbec zahájit. Pro bylo jen 56 procent delegátů. U celé členské základny přitom účast na další vládě vedené Merkelovou rozhodně nemusí mít větší podporu. Ukazují to dosavadní cvičná hlasování některých místních buněk. V jedné z částí Osnabrücku na severozápadě Německa takové hlasování podle magazínu Spiegel skončilo nerozhodně, mezi mladými sociálními demokraty ve Fürthu nedaleko Norimberku zase 15 ku čtyřem v neprospěch vstupu do vlády.

Právě mladí sociální demokraté po celé spolkové republice vedou kampaň proti velké koalici a jsou jejími nejhlasitějšími odpůrci. Vadí jim dojednaná smlouva, ale především způsob fungování velké koalice, která podle nich dlouhodobě není pro zemi dobrá. SPD a CDU se podle jejich názoru za poslední léta programově příliš přiblížily, takže jsou někdy stěží k rozeznání. Sociální demokracie, kterou podle nich velká koalice oslabuje, by proto měla jít do opozice a programově i personálně se obnovit.

Příznivci pokračování dosavadní vlády naopak zdůrazňují, že vyjednavačům SPD se podařilo do smlouvy prosadit dost programových priorit. Upozorňují i na to, že sociální demokraté mají mít několik významných resortů, včetně ministerstva financí. Jsou si také vědomi toho, že žádná jiná většinová varianta se nerýsuje. Odmítnutí velké koalice by navíc dost možná vedlo k předčasným volbám, v nichž by sociální demokracie nejspíš znovu oslabila.

Právě klesající preference jsou jedním z doprovodných jevů současné krize SPD. Strana, která loni v parlamentních volbách zaznamenala nejhorší výsledek od druhé světové války, když získala 20,5 procenta hlasů, se podle pondělního průzkumu propadla na rekordně nízkých 15,5 procenta. Poprvé tak zaostává za protiimigrační Alternativou pro Německo (AfD), kterou by volilo 16 procent Němců.

Mezi příčiny aktuálního propadu podle pozorovatelů patří chaotické směřování strany po loňských volbách a personální spory. Po zářijovém hlasování se vedení SPD dvakrát usneslo, že odejde do opozice, aby napotřetí otočilo. Dnes už bývalý šéf strany Martin Schulz zase ujišťoval, že do vlády Merkelové určitě nevstoupí, a pak se chtěl stát ministrem zahraničí. Schulz i kvůli tlaku stranické základy před týdnem v čele SPD skončil. Do mimořádného sjezdu ho měla nahradit šéfka poslanců Andrea Nahlesová, proti čemuž se ale zvedl odpor. Nahlesová má zase podle německých médií nechuť k tomu, aby v čele ministerstva zahraničí pokračoval nynější nejpopulárnější sociální demokrat Sigmar Gabriel, který se pro změnu přes média střetl se Schulzem.

Výsledkem je pocit řady sociálních demokratů, že strana potřebuje restart. Odmítnutí velké koalice v referendu by k tomu výrazně přispělo už jen tím, že by po něm zřejmě muselo odejít celé současné vedení. Zároveň by ale v Německu zavládla politická krize, jejímž východiskem by byla buď zcela nevyzkoušená menšinová vláda, nebo předčasné volby. Proto si vedení SPD i dlouholetá kancléřka Merkelová přejí, aby většina sociálních demokratů řekla ano. V roce 2013 jich tak v obdobném referendu učinilo téměř 76 procent.