Přímým výběrem se do parlamentu dostala ve svém volebním obvodu v Meklenbursku-Předním Pomořansku už poosmé v řadě kancléřka Merkelová. Oproti posledním volbám ale výrazně ztratila. Zatímco v roce 2013 získala 56,2 procenta hlasů, letos to bylo 44 procent. Na druhém místě za Merkelovou se v jejím obvodu umístil kandidát AfD Leif-Erik Holm, který už nyní zasedá v místním zemském sněmu. Obdržel 19,3 procenta hlasů.

Přímo mandát získal ve svém obvodu počtvrté také bývalý předseda sociální demokracie a ministr zahraničí Sigmar Gabriel. Podobně bodoval i i šéf úřadu kancléřky Peter Altmaier či ministr dopravy Alexander Dobrindt (CSU).

Předseda sociální demokracie Martin Schulz se o přímý mandát ve volbách neucházel, byl ale jedničkou na kandidátce své strany v nejlidnatější spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko. Do parlamentu se tak dostal díky druhému z hlasů, které mají Němci k dispozici.

V parlamentu díky zisku většiny prvních hlasů voličů usedne předsedkyně AfD Frauke Petryová, která kandidovala v obvodu Saské Švýcarsko-Východní Krušnohoří, který sousedí s Českou republikou. Dostala 37,4 procenta hlasů. Na tiskové konferenci dnes ale oznámila, že nebude členkou frakce své strany. Přímý mandát pro AfD získali také kandidáti ve volebních obvodech Zhořelec a Budyšín I. Všechny tři obvody sousedí na jihu s Českem. Na rozdíl od Petryové volební lídři AfD Alexander Gauland a Alice Weidelová ve svých obvodech přímé mandáty nezískali.

Stejně jsou na tom i čelní kandidáti dalších stran - z Levice Sahra Wagenknechtová, z FDP Christian Lindner a ze strany Zelených Katrin Göringová-Eckardtová i Cem Özdemir. Všichni čtyři se ale do parlamentu dostanou na základě dobrých míst, které si zajistili na stranických kandidátkách.

Kuriózní situace nastala v případě bavorského ministra vnitra Joachima Herrmanna, který byl volebním lídrem své strany. Byl sice jedničkou na kandidátce CSU, počet poslaneckých křesel, které strana v parlamentu bude mít, odpovídá ale počtu, který získala přímo, a z vlastní kandidátky se tak poslancem nikdo nestane. Ačkoli neusedne v poslaneckém křesle, mohl by se Herrmann přesto z Mnichova do Berlína přesunout. Uvažuje se o něm totiž jako o možném nástupci Thomase de Maiziérea ve funkci spolkového ministra vnitra.