Oceněn byl i ruský velvyslanec Alexandr Zmejevskij, který převzal lidickou růži za vztyčení prvního pomníčku na hrobě lidických mužů a osvobození lidických žen Rudou armádou na pochodu smrti.

Zeman upozornil na to, že řadu strůjců evropských útoků měly tajné služby v hledáčku, a nic neudělaly. "To je právě ta zbabělost maskovaná jako multikulturní tolerance," uvedl. Na shromáždění, kde nechyběli přeživší po lidické tragédii, připomněl počínání západních politiků Nevillea Chamberlaina a Édouarda Daladiera, kteří se podle něj obávali pacifistické většiny svých voličů. "Protože se báli malé války, měli nakonec válku velkou," řekl a v analogii k dnešku varoval před zbabělostí.

"Jsme zbabělci proto, že často otevíráme náruč islámským radikálům, často mluvíme o toleranci vůči nim, často mluvíme o přizpůsobení se jejich kultuře, byť je tato kultura neslučitelná s evropskou kulturou," prohlásil prezident, který se v Lidicích setkal s příznivým přijetím. Jeho vystoupení bylo odměněno potleskem, lidé si hlavu státu také fotografovali a mávali i odjíždějící prezidentské koloně. Akci provázelo slunečné počasí, Zeman během programu seděl v nekrytém hledišti, kde čelil ostrým náporům slunce. Thompsonová se před paprsky dokonce kryla deštníkem.

Oslava byla podle starostky Lidic Veroniky Kellerové poděkováním tehdejšímu československému a dnes českému lidu za vybudování nových Lidic nedaleko pietního území. Připomněla, že sbírka na nové Lidice vznikla v Británii a Americe. Thompsonová se v této souvislosti zmínila o aktivitách britského lékaře a politika Barnetta Strosse, který založil nadaci Lidice budou žít. "Ve své snaze o obnovu Lidic pokračoval a zasadil se například o výsadbu růžového sadu míru," řekla. "Když je spojenec v nouzi, musíme mu přijít na pomoc," doplnila ji Adamsová-Smithová. Podle Zmejevského bylo poválečné obnovení Lidic symbolem těžce vybojovaného vítězství nad zlem.

Nacisté Lidice vypálili 10. června 1942. Důvodem byla domnělá souvislost jednoho z obyvatel s atentátem na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Přímo v Lidicích bylo zastřeleno 173 lidických mužů a chlapců, následně 16. června 1942 v Praze-Kobylisích dalších 26 obyvatel Lidic. Pobyt v koncentračních táborech nepřežilo 53 lidických žen. V deportačním táboře bylo v plynovém autě udušeno 82 lidických dětí. Ze zhruba 500 obyvatel Lidic, kteří masakr zažili, válku přežilo jen 160 lidí. Podle Kellerové jsou dosud naživu dvě lidické ženy, shodou okolností sestry, a 12 lidických dětí.

Obec s 96 domy nacisté vypálili a ohořelé obvodové zdi domů nechali odstřelit. O opětném vybudování Lidic rozhodla vláda hned 6. června 1945. V létě 1947 byl 300 metrů severozápadně od původních Lidic položen základní kámen nové obce a stavba prvních lidických domů začala v květnu 1948. Do Lidic se po válce vrátila například Marie Šupíková. "Byla jsem v Ostravě, v roce 1955 jsem se přestěhovala do Lidic, protože mi byl přidělen rodinný dům. Od té doby jsme tady," řekla dnes Šupíková ČTK.