Pro absolventy pedagogických fakult je adaptace velmi náročná, protože se od nich podle Duschinské prakticky od prvního dne očekává, že budou plnit všechny úkoly jako jejich zkušenější kolegové. Praxe během studia a práce ve škole na plný úvazek jsou přitom zcela odlišné. "Toto období je velmi citlivé a lze říci, že je rozhodující pro úspěšnou pedagogickou práci," poznamenala Duschinská.

Běžně se učitelé se zkušenějšími kolegy radí o konkrétních situacích a administrativních záležitostech. Mentoring se vedle toho systematicky zaměřuje také na všeobecný rozvoj nováčkových pedagogických kompetencí. Ředitelka jedné ze škol zapojených do projektu doplnila, že mentor by neměl předkládat hotová řešení. Každému učiteli totiž může ve třídě fungovat něco jiného.

Začínající učitelé díky diskusím s mentory získávají prostor pro řízené reflektování vlastní výuky. "Začínající učitel se pod vedením mentora snaží porozumět příčinám dané situace a teprve potom hledat a ověřovat zdůvodněná alternativní řešení. To velmi posiluje jejich autonomii a profesní sebevědomí," uvedla odbornice z Univerzity Karlovy. Spolupráce může být obohacující také pro mentory, protože vyžaduje úplně jiný způsob práce než každodenní výuka.

V prvním ročníku projektu, do něhož se v končícím školním roce zapojilo 13 začínajících učitelů, se osvědčila spolupráce v rozsahu dvou hodin týdně. Pro její zdárný průběh byl klíčový výběr mentora s ohledem nejen na jeho dispozice pro tuto činnost, ale také na jeho kompatibilitu s vybraným začínajícím pedagogem. Ukázalo se, že shoda v aprobaci nebyla pro úspěch nezbytná.

Mentoři by měli být pro tuto činnost proškoleni. Po zkušenostech z projektu by měl být optimální dvouletý program v rozsahu zhruba 250 hodin, což je obdobný rozsah jako u výchovných poradců nebo školních metodiků prevence. Od října bude na webu k dispozici metodika, jak používat mentoring ve školách, sdělila ČTK koordinátorka projektu Vladimíra Bendová. Počítá se podle ní s dalším ročníkem projektu v roce 2016.