Dopisy Perchty z Rožmberka, ve kterých popisuje svůj neradostný život a vztah s manželem, budou ve výstavě od 25. ledna. ČTK to sdělil mluvčí NPÚ Jan Cieslar. "Budou k vidění pouhý měsíc, tedy do konce února. Poté je nahradí faksimile a vzácné originály se opět vrátí do Státního oblastního archivu v Třeboni," uvedl mluvčí. Dopisy na výstavě doplní nejstarší Perchtin portrét vytvořený na přání vzdálených potomků jejího rodu.

Perchta z Rožmberka (asi 1429 až 1476) je ztotožňována s Bílou paní rožmberskou, která se podle pověsti zjevuje na rožmberských sídlech. Perchta byla dcera Oldřicha II. z Rožmberka, významné postavy českých dějin první poloviny 15. století.

Oldřich stál v dobách husitských válek na straně krále Zikmunda. Díky tomuto spojenectví se mu podařilo podstatně rozšířit své panství, zároveň se však značně zadlužil. Proto provdal Perchtu za významného jihomoravského šlechtice Jana z Lichtenštejna. Šlo o typický dobový sňatek z rozumu, ale založený na oboustranném omylu, jenž měl pro Perchtu fatální následky. Oldřich se totiž domníval, že Jan nebude požadovat příliš velké věno, zatímco ten naopak chtěl Perchtiným věnem vyřešit své finanční problémy. Věno sice bylo velké, ale Oldřich ho vyplácel zdlouhavě, a Perchta žila v Mikulově v naprosté nouzi.

Z období let 1449 až 1470 se zachovalo 32 Perchtiných dopisů otci a bratrům s popisy těžkého života. Za svou sestru se bezvýsledně u Jana z Lichtenštejna přimlouvali její bratři, do sporu mezi manželi vstupovali jako prostředníci členové tehdejší aristokracie a dokonce král Jiří z Poděbrad.

Perchta zemřela roku 1476 a je pohřbena ve vídeňském kostele Panny Marie v rodinné lichtenštejnské hrobce. Údajný posmrtný život Perchty z Rožmberka v podobě Bílé paní byl prý zapříčiněn tím, že ji manžel na smrtelném loži proklel slovy "nechť ani v hrobě nemáš klid" poté, co mu odmítla odpustit příkoří, jež jí činil.

V širší známost vešla Perchta v baroku, kdy se do té doby jen v lidovém podání tradovaným pověstem dostalo poprvé systematičtější pozornosti v dílech patrioticky orientovaných historiografů, zejména Bohuslava Balbína.