Taneční pouť krajinou nazvaná Slavnost bude mít v sobotu jediné provedení. Diváci a poutníci mohou přijít sami pořadatelé zajišťují také zpáteční cestu autobusy z Prahy, Plzně a Domažlic. Samotná Slavnost pak začíná v 15:00.

Choreograf Michal Záhora se pro příležitost oslav české státnosti spojil s farním vikářem Římskokatolické akademické farnosti Praha Petrem Vacíkem. "Inspirovali jsme se tím, že den české státnosti je na den svátku sv. Václava. Slyšíme tam slovo svátek, svatý a také slavnost," uvedl Vacík. "Rozhodli jsme se tento svátek celebrovat tím způsobem, který bude nejhlubší, tedy v duchu oslavy nejen existence našeho státu, ale i každého z nás jako člověka. Slavnost se pak stává jakousi taneční poutí krajinou, tou skutečnou i tou niternou," doplnil.

Ten, kdo přijede, uvidí krajinu zaplněnou 12 profesionálními tanečníky spolu se studenty Duncan Centre. "Uvidí v té krajině instalované současné umění Aleše Hnízdila a kostýmy Terezy Buškové. Uslyší hudbu Carla Natoliho složenou pro tuto příležitost a zároveň bude moci vnitřně projít to, co jsem zmínil, že je obsahem tohoto svátku," dodal duchovní.

O měsíc později uvede žižkovské divadlo Ponec Záhorovu inscenaci Výročí, kterým oslaví a reflektuje nejen výročí státu, ale i českého současného tance. Pokusil se prostředkem tance zaznamenat jak individuální, tak kolektivní paměť a zachytit historii v pohybu.

"Tanec je pro mne to, co v literatuře poezie. Hovoří v obrazech, s poetikou a hloubkou, s přesahem, který vytváří celistvější chápání světa. Často v symbolech, a tudíž i ve zkratce," vysvětlil Záhora, proč se rozhodl pro taneční reflexi stoleté existence státu.

V představení vystupují čtyři postavy, symbolizující českou, slovenskou, židovskou a sudetskou entitu a děj se odehrává v jednom dni, který je metaforou celých sta let. "Nechtěli jsme pouze citovat dějinné události. Přestože budou určité momenty historie rozpoznatelné, neustrneme v prostém výčtu dat," dodal Záhora.

Projekt oslavuje i výročí českého tance. Právě za první republiky byly vybrány žačky Sokola a poslány studovat do školy Elisabeth a Isadory Duncanových v Německu. Na jevišti se setká tanečník Josef Bartoš se třemi tanečnicemi - Annou Línovou, Zuzanou Richterovou a Michaelou Sušou. Hudbu vytvořil kmenový spolupracovník Pulsaru, italský hudebník Carlo Natoli. Kostýmy k inscenaci vytvořila návrhářka Zuzana Kubíčková.