Večer byl i ochutnávkou jihokorejské popkultury a ukázkou tradic země, která je středoevropanům stále velmi vzdálená. Na závěr večera si desítky lidí z publika šly na výzvu choreografky zatančit na úryvky K-popu, na který tančily i babičky. Jihokorejský žánr je směsí západní taneční hudby, hip hopu, r'n'b i vysokoenergetického japonského popu; zejména mladší generaci v Jižní Koreji silně ovlivňuje, teenageři se snaží napodobovat jeho protagonisty, které neustále sledují připojeni na sociální sítě.

Autorka se v dalších dílech trilogie, jíž zahájila tančícími babičkami, věnuje právě teenagerům a také zralým mužům v současné Koreji. Na začátku její práce ale stál zájem o tanec - ne o profesionální, ale o tanec obyčejných lidí. A vybrala si starší ženy. "Je to výjimečná generace, která zažila mnohé změny: některé žily za japonské okupace, poznaly válku - druhou světovou, pak korejskou, potom příchod demokracie, neuvěřitelný ekonomický růst i digitální revoluci. Když jsem je pozorovala, v jejich těle a tanci jsem viděla dějiny mé vlastní země. Chtěla jsem to zachytit, než bude příliš pozdě a úplně o toto svědectví přijdeme," říká choreografka.

S tanečníky se vydala na cestu po své zemi a točila starší ženy, které potkali na ulici. Připomíná, že v korejské společnosti mají stále hlavní slovo muži. "Ženy této generace zasvětily svůj život rodině, výchově dětí a péči o domácnost. Nikdy nemyslely na sebe. Ale když tančily, byly tak veselé a svobodné," uvedla k záběrům, které dnes vidělo po úvodním tanci profesionálů i pražské publikum. A závěr večera patřil samotným babičkám, které její slova doložily vlastním tancem. Mezi desítkou z nich byly mladší i starší, některé měly rozverné účesy, jiné eleganci a důstojnost anglické královny, všechny spolu a v interakci s tanečníky o několik generací mladšími ale sklidily úspěch.

Autorka choreografie Eun-Me Ahn prošla tradiční korejskou výchovou, ale brzy vedle šamanských tradic objevila i svět Isadory Duncanové a západního tance. Odhodlala se pokračovat ve studiu v New Yorku. V Koreji stála v čele souboru v Tegu (Daegu), kde také vytvořila slavnostní opening FIFA World Cup (2002). O pět let později začala jezdit po světě s dílem Princess Bari, aby se v roce 2011 proslavila Tančícími babičkami.

Jubilejní 30. mezinárodní přehlídka tance a současného divadla Tanec Praha v pondělí vyvrcholí inscenací renomovaného izraelského choreografa Emanuela Gata s názvem Sunny.