Ronovský (1929 až 2006) proslul rozměrnými díly a mezi techniky jeho výtvarného projevu patřila enkaustika, práce užívající barev smíšených s voskem a následně vypálená, kterou znali již staří Řekové a Egypťané. Studoval na přelomu 40. a 50. let na pražské Akademii výtvarných umění. Do výtvarného života vstoupil na konci 50. let, kdy se české umění vracelo k odkazu modernismu. Tehdy vzniklo několik uměleckých skupin, které hrály v tomto trendu významnou roli. Členem jedné z nich, Etapy, byl i Ronovský. Byl také členem spolku Mánes.

Výtvarný zájem Ronovského se zpočátku soustředil k figuře a jejím vztahům v obrazové kompozici. V 60. letech se jako mnoho umělců přiklonil k abstrakci. V 70. letech se inspiroval tvorbou umělců rané renesance, tvořil rozměrné obrazy představující monumentální podobenství lidského života. V 80. letech začal pracovat s akrylem a odklonil se od rozměrných děl.