"Máme třeba malé políčko lnu a obilí, a ty by se tam zpracovávaly třeba v rámci akcí pro školy," uvedl Kmošek. Stodola by podle něj neměla působit strnulým dojmem jako expozice ve skanzenech, kde v nich pouze stojí staré mlátičky nebo sekačky a visí původní selské náčiní.

Stodola nyní podstupuje kolaudační řízení. Zbývá jen pokrýt poslední část střechy slaměnými došky a osadit vstup vraty vyrobenými původním historickým způsobem. Spolek využije vlastní sklizeň například pro výrobu ošatek nebo včelích úlů ze slámy.

Roubená konstrukce dvanáctiboké stodoly byla usazena na opukové podezdívce, jejíž výška vyrovnávala svažující se terén. Vnitřní prostor byl trojdílný. Ve středu umístěný mlat doplňovaly po stranách přístodůlky oddělené od mlatu průběžnými prahy. Vnitřní prostor byl navíc rozdělen dřevěným patrem. V druhé polovině 19. století byla konstrukce krovu upravena a změnil se původní sklon střechy. V poslední fázi ji kryly betonové tašky, které krovy výrazně zatížily.

V roce 2015 dobrovolníci stodolu rozebrali a uskladnili v hale zemědělského podniku, o rok později ji řemeslníci znovu sestavili v Trstěnici. Materiál na mlat byl rovněž převezen z původního místa v Čisté.

Spolek v minulosti získal také roubený výměnek v Čisté, sušárnu na ovoce a včelín. Původně chtěl všechny objekty soustředit na jediné místo v Trstěnici, a vytvořit tak malý skanzen. Nakonec se členové spolku rozhodli, že některé zůstanou na původním místě, spolek se bude snažit o jejich rekonstrukci.

Pro záchranu lidových staveb byl založen Institut lidového kulturního dědictví Českomoravského pomezí. Vedle spolku a jeho přátel v něm figurují také odborníci na památkovou péči, historii, etnografii a architekturu.