"Pro nás je to experiment, na tvorbu pro tuto věkovou adresu vstupujeme velmi vzácně," uvedl. Za posledních deset let si nevybavuje žádnou takovou hru. Zajímavá by podle něj mohla být nejen pro čerstvě "náctileté" děti, ale i jejich rodiče. "Aby si udělali malinko jasno, čím žijí děti ve věku 12 a 14 let, pokud jsou hodně u počítačů. Což dnes, ať se nám to líbí nebo ne, je velká část z nich," dodal.

Dění ve hře se pohybuje na rozhraní světa dětského a dospělého, světa reálného, literárního i virtuálního, mezi fan fiction, role-playing games a dlouhou prázdnou černou školní chodbou. Jde o původní hru, kterou speciálně pro Naivní divadlo napsal Šimon Olivětín (vlastním jménem René Levínský). Skupina dospělých v ní pátrá po svých ztracených dětech. Na kloub útěku svých ratolestí se snaží přijít v poradně u dětského psychologa, který s jejich dětmi před časem dělal vědecký výzkum. "V ordinaci má trenažér speciální virtuální reality, kterým jim dokáže zpřítomnit svět, kterým mládež žije. To jsou počítače a všechny různé formy zábavy s tím spojené," nastínil Peřina. Díky trenažéru se rodiče postupně dostanou do několika prostředí virtuálního světa. "Více prozrazovat nebudu, protože bych vyzradil pointu," dodal dramaturg.

Naivní divadlo je proslavené zejména loutkovými představeními, loutky se ale v novince neobjeví. Podle Peřiny záměrně zvolili činoherní formu. "Děti v pubertě jsou ve věku, kdy se vymezují proti loutkovému divadlu, přijde jim, že je pro děti. Vracet k němu začínají až po pubertě," řekl.

Ve hře se objevují i citace, které podle Peřiny získali z dotazníků mezi libereckými školáky. Anonymní sociologický průzkum spolu s autorem hry připravila režisérka představení a pedagožka Michaela Homolová. Výprava inscenace je dílem Barbory Jakůbkové a hudbu složil Filip Homola. V komedii účinkují Filip Homola, Dan Kranich, Adam Kubišta, Marek Sýkora, Antonín Týmal, Diana Čičmanová a Michaela Palaščáková.