Román Anthonyho Burgesse z roku 1962 proslavilo také filmové zpracování Stanleyho Kubricka z roku 1971. Ve své době šlo o skandální snímek, postupně nabyl status kultovního díla, na které dodnes odkazují hudebníci a filmaři z celého světa. V Česku už jednu divadelní verzi získal, v Plzni v roce 2003 vznikl muzikál.

Ambicí mladých brněnských divadelníků bylo podle Chovancové obsáhnout Burgessovu knihu v úplnosti. Proces zrání a dospívání pojímají jako střet abstraktní touhy po nepojmenovaném ideálu s bezohledným pragmatismem mocenského systému.

"Zásadní pro nás byla otázka po původu násilí jako takového, kde se násilí bere," uvedla Chovancová. "V naší práci jsme postupovali stejně jako Kubrick: jen jsme seškrtali předlohu a nic nepřipisovali. V inscenaci však zaznívá ještě biblický text, který v knize není," doplnil dramaturg Jakub Liška.

Brněnská devadesátiminutová inscenace Mechanického pomeranče se odehrává v nespecifikované budoucnosti, především ale v hlavě hlavní postavy a vypravěče příběhu Alexe. Tomu je uzpůsobena i scéna Magdalény Paráčkové, která se snažila vytvořit jakési mnohovrstevnaté Alexovo "mentální hřiště".

Herci se pohybují ve dvoumetrové výšce, lezou po žebřících, skáčou na zem. Kostýmy se rychle mění, ve hře je totiž přes 50 postav, které ztělesňuje tucet herců.