Své první, i když zprostředkované setkání s rodačkou ze slovenské obce Veľké Dravce, považuje za magické. "Můj tatínek se před mnoha lety potkal s paní Fialovou a řekl jí, že má doma syna, který chodí na gymnázium, chtěl by hrát divadlo, ale nepozná, jestli má talent. A paní Fialová mu řekla, aby to vůbec nezkoumal. Když prý budu chtít, tak se k herectví dostanu a třeba si spolu někdy zahrajeme," uvedl Kubáník.

O mnoho let později, když měla ve Slováckém divadle premiéru inscenace Adéla ještě nevečeřela, chtěl Kubáník dát na podiu znovu dohromady Květu Fialovou, Naďu Konvalinkovou a Michala Dočolomanského, kteří se spolu od natáčení stejnojmenného filmu nepotkali. "Pan Dočolomanský bohužel zemřel, ale paní Fialová s paní Konvalinkovou přijely. Když jsme se s paní Fialovou viděli, tak jsme najednou měli pocit, že se známe už dávno. Spadla nebesa a od té doby jsme byli v kontaktu," vzpomíná Kubáník.

O Fialové hovoří jako o ženě s neopakovatelnou filozofií a pohledem na svět. "Na devět let mi do života vtrhla Tornado Lou. Každý den jsme si spolu několikrát telefonovali, jezdili jsme spolu na dovolenou. Potkávali jsme se v Uherském Hradišti i Praze," uvedl herec, podle nějž Fialová dokázala strasti zvládat se vztyčenou hlavou.

"V životě jsem ji neviděl v situaci, kdy by se z něčeho zhroutila. Přitom jsem byl u toho, když se dozvěděla, že jí zemřel manžel, nebo když jí zemřeli blízcí přátelé. Vždycky v sobě v takovou chvíli našla zvláštní klid a na ty lidi začala moc hezky vzpomínat," řekl Kubáník.

Na Fialové oceňoval i její hravost. "Pořád si z něčeho dělala trošku legraci. I ve vážných chvílích. Letěli jsme třeba na dovolenou do Španělska a dostali jsme se s letadlem do turbulencí. Začalo to s námi strašně házet. Paní Květa měla kafe a já jsem se jí ptal, jestli se nebojí. A ona v tu hroznou chvíli říká, že jediné, čeho se v tu chvíli bojí, je, že se polije tím kafem a bude jako prase," řekl Kubáník.

Stejné to bylo i ve chvíli, kdy ve Slováckém divadle zkoušeli hru Harold a Maude. Při poslední scéně Maude umírá. "Věděl jsem, že k té situaci jednou dojde, a došlo k ní dneska, tak jsem to vždycky strašně špatně nesl. A paní Fialová se smála a říkala, přistavte sem záchranku, protože když bude premiéra, tak opravdu umřu. Do poslední chvilky se bavila," řekl Kubáník, který ji navštěvoval i v poslední době, kdy byla vážně nemocná.

"I když jsem za ní chodil do toho centra, kde se o ni starali a kde, si myslím, že byla jedna z nejstarších, tak vždy, když mě viděla, říkala pojď, pojď, půjdeme stranou, tady ti důchodci mají nějakou besídku. Vůbec se necítila stará, pořád se dívala dopředu. Proto neměla ráda pohřby. Když to opravdu nebyl někdo blízký, nechodila na ně. A nechtěla pohřeb vlastní. Říkala, ať jí lidé zapálí svíčku a otevřou si šampaňské," řekl Kubáník.

Kromě něj ji do posledních chvil navštěvovali další kolegové z branže. I proto se o dění v divadle neustále zajímala. "Pořád v tom světě byla. Myslím si ale, že si některé věci vzhledem k nemoci neuvědomovala. Úplně nechápala, že nemůže být každý den na jevišti, když na to byla celý život zvyklá. V tom k ní byla nemoc milosrdná a velkorysá," řekl Kubáník.