"Bude to žulová socha, právě pro ni vylomili 33tunový kámen. Je to socha robota, který zvedá nad hlavu lebku posledního člověka. Už to pro ně připravuji, abych byl zase první - ve chvíli, kdy se začnou ptát po sochařích, kteří by zvěčnili jejich vítězství nad lidmi. Tak já už jsem to navrhl," říká s typickou nadsázkou a jemnou ironií.

Ve dvou ateliérech za Prahou pracuje na velkých sochách, v pražském ateliéru na Novém židovském hřbitově hlavně maluje. "Maluju i sochařím asi stejně, mám stejnou potřebu obého, celý život. Vlastně se to zvláštně doplňuje, je to každé úplně jiná činnost, mám období, kdy víc maluju, když mě to druhé unaví. A také mě střídavě živí jedno, nebo druhé. Ale jak svoje sochy stále zvětšuju, je to bohužel na úkor malířství."

Sluneční rytíř se bude brzy odlévat do bronzu, aby se stal "zlatým sochařským hřebem" výstavy, kterou Rónovi připravuje Galerie hlavního města Prahy v Domě U Kamenného zvonu. Zmíněný robot, který pokořuje člověka, zatím stále ještě dostává obrysy. "Tvarem se bude hodně držet kvádru, ze kterého vzniká. Snažím se z toho kamene odebrat co nejmíň, aby tam zůstalo hodně hmoty," říká.

Žula pro robota byla vylomena tam, odkud pocházel i kámen pro někdejší Stalinův pomník v Praze. "Chtěl jsem, aby se žula, která byla použita na sochu masového vraha, trochu rehabilitovala. Tak jsem z ní udělal Žábu, pak Čerta, Hvězdáře a teď se z ní začne dělat Vítězství robotů," říká u modelu, který odkazuje svým tvarem i ornamentem trochu k toltéckému sochařství.

Nejvíce ze všeho si prý cení egyptského sochařství. "Hned poté samozřejmě antiky. Mexické umění mě ale také dost oslovilo a africké....," vypráví pod stěnami ozdobenými africkými maskami i soškami z mnoha koutů světa.

Pracuje na několika objektech zároveň. "Sochařství je takové pomalé řemeslo, stále pracujete na něčem, co už jste vymyslel dřív. A přemýšlíte o něčem, co byste chtěli udělat."

Jaroslav Róna má na tuzemské poměry relativně hodně svých soch ve veřejném prostoru. Právě pracuje na nové, vyhrál soutěž na pražskou Pankrác vyhlášenou developerem. "Bude to desetimetrová červená žirafa," ukazuje na model, který má podobu zvířete, ale trochu vypadá jako sprcha, protože místo roztomilého obličeje má cosi jako sprchovací hlavici.

Jeho sochy si kupují soukromníci i třeba města. V Karlových Varech dokonce o zakoupení jeho sochy hlasovali obyvatelé města. "Čert seděl ve Varech na kolonádě jako poutač pro moji výstavu. Vedení města mě požádalo, abych ji tam nechal, uvažovalo se o koupi, ale chtěli rozhodnout až na základě hlasování občanů. Skončilo to tak, že 60 procent bylo proti a 40 pro. Byl jsem ale nadšený z toho, že jsem město donutil o tom vůbec přemýšlet," připomíná k debatě o umění ve veřejném prostoru. Bronzového čerta nemají ve Varech, ale záhy ho koupila Oblastní galerie v Liberci. "Je to v mém životě ale výjimečná událost, že by galerie koupila tak velkou sochu... to se tady neděje," dodává.

Markéta Horešovská mal