"Vyvěste fangle na tingl tangle, protože Jonáš, Jonáš už je tu...," rozeznělo se ze semaforského jeviště začátkem 60. let. Divadlo tehdy nemělo stálou scénu a kočovalo takřka stejně, jako o století dříve jeho šantánoví předchůdci. Tak se zrodila Suchého nejslavnější divadelní postava, jíž složil poctu všem zapomenutým zpěvákům vaudevillových divadel a kabaretů.

Podle Drvoty přinesl Jonáš a tingl tangl Semaforu nadšené kritiky, vyprodaná představení a především naprosto zásadní moment, kdy se z dosavadního dvorního skladatele Jiřího Šlitra poprvé stal herec. "Iniciály S+Š se tak postavily vedle zavedené značky V+W," dodal.

"Nikdy jsme nevyhlašovali žádné programy. Chtěli jsme jen být přirození a vyslovovat, co jsme cítili," vysvětloval Suchý, zatímco na pultech knihkupectví se prodávalo libreto Jonáše spolu s dalšími semaforskými hrami v nákladu téměř 30.000 výtisků. Singly s písničkami mizely z obchodů po tisících, hudební leitmotiv hry, píseň Vyvěste fangle, zněl denně z rozhlasu jako znělka pořadu Gramotingltangl.

Televize tehdy nenatočila obrazový záznam představení, nicméně Miloš Forman, který zkoušku Jonáše zachytil ve svém filmu Konkurs, začal připravovat filmovou verzi. Z té však nakonec sešlo, údajně na ni ve státní pokladně nebyly peníze. To už byli Suchý se Šlitrem po takřka 250 reprízách hrou natolik unaveni, že ji stáhli z repertoáru a lidé před divadlem podepisovali petici, aby si to rozmysleli. Nakonec pod tlakem veřejnosti uvedli v květnu 1969 volné pokračování Jonáš a dr. Matrace. Po pouhých 53 reprízách však Šlitr tragicky zemřel.

"Jubilejní album Jonáš a... vychází na LP desce a CD. Dostupné je i digitálně prostřednictvím iTunes, Google Play, Spotify, Deezer či domácí Supraphonline," dodal Drvota.