Podle šéfdramaturga Jana Vedrala se o zařazení textu uvažovalo tři roky. "Hra klade řadu naléhavých otázek o postavení intelektuálů ve společnosti a jejich odpovědnosti, v současné době nabírá řadu souvislostí," uvedl.

Připomněl, že v září 2013 hostovalo na Vinohradech divadlo z Omsku s inscenací hry Alexeje Peškova Dačniki (Letní hosté). "Ukázalo se, že Rusové sami používají místo autorova celoživotního pseudonymu Maxim Gorkij jeho vlastní příjmení Peškov," dodal. Chtěli se tak distancovat od Gorkého jako značky, mocensky dosazené instituce hlasatele "socialistického realismu". "A naopak - přihlásili se k nesmírně talentovanému, na společenské rozbory senzitivnímu a univerzitami života vzdělanému spisovateli," dodal.

Podle dramaturga inscenace Karla Františka Tománka je hra nadčasová. "Pojednává o tématech, která doprovázejí člověka odpradávna: je o touze, vášni, strachu i o samotě; zkrátka, jedním slovem, o lásce. Ale nejenom o ní. Je o dobru a zlu v nás," charakterizoval text.

Děti slunce patří s Letními hosty k vrcholům Gorkého (1868-1936) dramatického cyklu o intelektuálech ve společnosti v době změn. A třebaže snesou srovnání s vrcholnými hrami Antona Pavloviče Čechova a uvádí je velké evropské činoherní domy, v Čechách byly naposledy uvedeny před 40 lety. Možná za to podle Tománka může množství ideologických nálepek nabalených na tuto rozporuplnou osobnost evropské literatury.

Pro inscenaci vznikl nový překlad Jaroslava Achaba Haidlera. Podle Vedrala hra nemá být soudem o Peškovovi/Gorkém, ani soudem o historii či současnosti. Má otevřít témata, klást otázky a inspirovat k přemýšlení.