Film označil za svou celoživotní vášeň. Cení si hlavně jeho výchovné funkce. "Mezi lidmi, co chodí na filmové školy, nenajdete padoucha. Jsou to všechno slušní lidé. Nejsem parchant i díky filmům. Příběhy, které v nich jsou, spousta vzorů, které člověk podvědomě vnímá a je to pro něj vodítko, jak se pohybovat v určitých situacích a jak si na něco udělat názor," uvedl Fiala.

O to hůře nese konec kina ve Slavičíně, které město předloni zavřelo. "Pro děti a mládež je to velmi zlé rozhodnutí. Ochudili je tím, nemají tady prakticky žádnou kulturu, jen jednou za dva či tři měsíce divadelní představení. Pro duševní vývoj čtyř či pětiletého dítěte je to nedostačující," míní Fiala. Dodal, že sám se ještě s koncem kina úplně nevyrovnal.

Ve Slavičíně žije od roku 1962, kdy ho do města po vojenské službě přivedla láska. Manželka pracovala v kině jako uvaděčka. Fiala za ní do kina často chodil a jeho zájem neušel lidem, kteří měli kulturu v tehdejší komunistické zemi na povel. Přestože měl Fiala 'kádrový škraloup' v podobě minulosti otce - důstojníka britské armády, do kina se dostal. Postupně se propracoval až na pozici vedoucího.

"Pak už jsem nevynechal ani jednu zimní nebo letní filmovou školu ani filmové semináře. Všechno jsem ze své pozice objížděl, fabrika mi na to dávala placené volno. Pro mě tyto akce byly útěkem od reality. Setkávali se tam lidé stejně naladění, bylo to nádherné," vzpomínal Fiala na setkání na Jankově vršku na Slovensku, v Uherském Hradišti či v Turnově.

Sehnat žádané filmy do Slavičína podle něj nebylo tehdy složité, a to díky známostem na krajském filmovém podniku v Brně. "Všechny ty dámy jsem znal. Některé filmy jsem tak dostával i před premiérou," řekl Fiala. Získal i snímky, které distribuce koupila, ale cenzura je nakonec k divákům nepustila. Do Slavičína putovaly v krabici označené názvem jiného filmu nebo na videokazetě. Díky tomu se ve zdejším kině hrál například Formanův muzikál Vlasy.

Filmový klub vznikl ve Slavičíně na konci 70. let, Fiala se stal členem v roce 1982 a o čtyři roky později byl už předsedou. Kromě filmů obstarával i lektorské úvody či samotné promítání. Na konci 90. let měl klub přes 200 členů, předloni, kdy kino bylo zavřeno, asi tři desítky.

Fiala vlastní velkou sbírku filmů, asi 3000 na DVD a dalších kolem 10.000 na pevných discích či v počítači. "Zajímá mě jen kvalita, významné filmy, které se zapsaly do historie kinematografie. Brak ignoruji. Za život jsem viděl asi 14.000 filmů. Nechci se chlubit, ale po pěti minutách vím, jestli má film hodnotu, nebo ne," uzavřel s úsměvem Fiala.