"Padesát... no a co?," reagoval nepříliš sdílný jubilant na vstup do druhé padesátky. V textu hry, jejíž premiéru Viola uvedla koncem února, říká, že při každých narozeninách se vlastně znovu rodí. Diváci krok po krůčku sledují, co měli společného zamračený Baudelaire a smějící se Wilde, romantický lord Byron a rokokový Watteau. I když povah rozdílných, byli tím, čemu se říká dandy. A publikum zjišťuje, že jde o postoj, postoj k životu.

"Tohle představení je už druhé, které jsem přichystal ke 'kulatým' narozeninám svým přátelům. Prvním byl před mnoha lety Boris Rösner, druhým je Langmajer. Dalším kamínkem v protínajících se mozaikách života je Hanuš Bor, blízký kamarád Borisův, a můj taky. O Emilu Viklickém nemluvě. A výsledkem je pořad o přátelství," řekl Vondrovic ČTK.

I když výše jmenovaní dandyové byli součástí proslulé epochy evropské literatury, kultury a životního stylu, jejich osobní konce nebyly nejveselejší, podotkl režisér ke svému rychlokurzu dandysmu. Od žáků vyžaduje lehkost, švih a šarm, duchaplnost i eleganci, o čemž jubilující herec ví své.

"Jirka je přísný, přesný a inspirující herecký partner, který občas dokáže překvapit," řekl o Langmajerovi ČTK Hanuš Bor, který se s ním setkal na shakespearovských slavnostech v Hamletovi. "Moc jsme se tehdy neznali a od pana režiséra to byla odvaha. Někdy totiž si i dva skvělí herci nemusí na jevišti sednout, a naopak - herci průměrní mohou udělat skvělý tandem. Během zkoušení se mezi námi herecký i lidský vztah vytvořil, takže si to docela užíváme," dodal.

Podle Vondrovice mu Langmajera "sehrál" právě Rösner, se kterým ve Viole většinu podobných koláží dělal. "Připravili jsme spolu řadu věcí. Už v roce 2008 šlo o večer z tvorby Edgara Allana Poea, o rok později o pásmo Miluji - proklínám s podtitulem Sapfó a Catullus," řekl ČTK. Radioservis teď vydává na 2CD Rostandova Cyrana z Bergeraku. V titulní roli hrdého gaskoňského bouřliváka se v jeho režii objeví právě Jiří Langmajer.

"Rádio má tu výhodu, a zároveň je v tom ta práce nesmírně těžká a současně krásná, že vše musí vycházet z nitra herce. Nemůže použít nic, co by měl k dispozici na jevišti. Tady se to musí všechno z hloubi duše, v tomto případě mé duše a mého srdce, dostat skrz mikrofon k divákům. Jsem přesvědčen, že jsme pro to udělali maximum," komentoval to Langmajer.

"Jirka je nesmírný talent, má vynikající divadelní nos, smysl pro partnera, je především perfekcionista. Pracovitý, pokorný, přesný - a má na věci jasný názor. Proto ho mám rád, proto si tak rozumíme," dodal režisér.

Langmajer byl v letech 1992 až 2005 s tříletou přestávkou, kterou strávil na Vinohradech, členem pražského Divadla pod Palmovkou. Odehrál tam stovky repríz inscenací O myších a lidech, Peer Gynt, Caligula, Amadeus, Ubohý vrah či Kean. Do Libně se koncem loňského roku vrátil v černé komedii FUK! v režii Petra Zelenky. Na jeho kontě je 120 rolí ve filmu a v televizi. V jednom ze svých skrovných rozhovorů ale prozradil, že právě do Violy si chodí léčit svou "zkormoucenou divadelní duši". Tato nenápadná scéna v centru Prahy je k tomu ideálním místem. Během 50 let na miniaturním jevišti hostila přes 500 herců, hudebníků, výtvarníků a režisérů. V hledišti se 70 místy usedlo přes milion diváků.