Šelle nápad zazpívat na nádraží dostala poté, co při svých častých cestách přesedala z osobního automobilu na vlak. Nádraží podle sopranistky v minulosti nebyla pouze světem páry, pískajících brzd, netrpělivých cestujících, vůně horkých párků, pokřikování a nekonečného halasu. "Na konzervatoři v Oděse se prý učí, že železniční stanice, která se rusky řekne vagzal, je vlastně spojením slov zpěv a sál. A že se tam běžně hrálo a zpívalo a byl to dokonce prostor k tomu určený," podotkla.

Cestující i posluchači, kteří příští týden ve středu zamíří na olomoucké nádraží, se můžou těšit na témata z Dona Giovanniho, Zerliny, Zuzanky, Lazebníka Sevillského i Figara. "Doufám, že kaleidoskop árií vrátí nádraží alespoň pro tu chvíli veselý halas, radostný nádech a náladu si zpívat. Hudba má tu moc vnést do veřejného prostoru trochu víc laskavosti. Chtěla bych, abychom se na sebe nemračili, aby se na sebe usmívali i lidé, kteří se neznají a jen náhodně se potkají na cestách," podotkla sopranistka.

Dvojice operních pěvců už zazpívala na nádražích v Přerově a Šumperku. Po Olomouci v červnu zamíří ještě do Zábřehu a Prostějova. Projekt podporuje Olomoucký kraj a Univerzita Palackého. "Projekt má mnoho pozitivních rovin. Jednou z nich je potenciál spoluvytvářet vědomí komunity a posilovat tak vztahy uvnitř společenství lidí žijících na stejném místě a sdílejících odpovědnost za veřejný prostor," míní rektor Univerzity Palackého Jaroslav Miller. Součástí koncertu v nádražní hale bude celostátní putovní výstava Má vlast - cestami proměn.