Šibík zdokumentoval pád Berlínské zdi, sametovou revoluci v Československu, ale i uprchlíky v severofrancouzském Calais na cestě do Velké Británie. Zachytil historické okamžiky, dokumentoval války i lidskou bídu. Poslední roky vede Jan Šibík fotografické workshopy jak v České republice, tak v zahraničí.

Soubor fotografií, který je vystaven v galerii v Rytířské ulici, vznikal v letech 1990 až 2015, přičemž 13 snímků je vystaveno poprvé. Širokoúhlé fotografie zachycují emoce - fanatismus, zuřivost, zoufalství, občas naději. Před zraky návštěvníků se rozprostírá škála humanitárních katastrof 90. let: hladomor v Súdánu, Somálsku a Etiopii, válečné konflikty ve Rwandě, Čečensku, Kosovu, Albánii a Palestině, zemětřesení v Turecku, masakry v Sierra Leone.

Výstava rovněž obsahuje fotografie z ničivé vlny tsunami, války v Iráku, Afghánistánu a Libérii, zachycuje bídu v utečeneckých táborech v Angole, zemětřesení na Haiti, krizi na východní Ukrajině a současný exodus uprchlíků do Evropy.

"Musel jsem jezdit do oblastí vypjatých situací, abych udělal silné fotky, ale nikdy jsem nejezdil na cesty kvůli vzrušení z nebezpečí," říká Jan Šibík. V současné době se věnuje, pravděpodobně jako velká část fotoreportérů, tématu uprchlíků. "Naše noviny jsou zaplaveny dezinformacemi," míní. "Irituje mě nesnášenlivost Čechů, která je paradoxní. Zatímco v Calais je několik tisíc běženců, místní jim donesou jídlo nebo si s nimi promluví, u nás je jich pár, jsou zavření pod zámkem a lidé se jich bojí."