"Jan Werich rád odpovídal na dotazy z obecenstva a činil tak naprosto svobodně a otevřeně, bez jakékoliv autocenzury. Jeho nebojácnost byla udivující a opojná," uvedla producentka Supraphonu Naďa Dvorská.

Jan Borovička vždy nastavil fixní mikrofon na vypravěče, proto je na původních nahrávkách špatně slyšet dotazy z publika. Proto se vydavatelé rozhodli oslovit syna autora původních záznamů Jiřího Borovičku, aby dotazy přetlumočil. Díky němu se nahrávky zachovaly a mohly být zveřejněny, navíc dostaly v jeho interpretaci autentickou civilní podobu a přiblížily se Werichovu pojetí dialogu.

"Je mnoho důvodů k tomu, aby se člověk zaposlouchal do více než půlstoletí starých hovorů. On často není nejdůležitější čas, od toho kterého okamžiku uplynulý, jako spíš pravdivost či moudrost myšlenky, zkušenosti, kdy vyslovené," napsal v doprovodném textu k dvojalbu literární historik a publicista František Cinger.

Vedle nahrávky Forbíny vzpomínek vydal Supraphon v minulosti i další tituly s Werichem. V roce 2014 vyšel zvukový záznam schůzky Jiřího Voskovce a Jana Wericha ve Vídni z roku 1971. Doplnil ho dialog Voskovce s českou emigrantkou Evou Kloboukovou v Montrealu v roce 1977.

Před čtyřmi lety na nahrávce nazvané Poslední forbína Supraphon nabídl nezveřejněné hovory Voskovce a Wericha z roku 1974. Unikátní rozhovor je o to cennější, že Voskovec s Werichem se tehdy setkali naposledy. Werich zemřel 31. října 1980 ve věku 75 let, Voskovec ho v USA přežil o pouhých osm měsíců. Dvě slavné postavy českého i světového divadla se mohly v Praze setkat až po listopadu 1989, kdy byla na Olšanech po boku Wericha a členů rodiny uložena urna s Voskovcovým popelem.