Deníky Michaila Bulgakova umožňují nahlédnout do vnitřního světa jednoho z největších spisovatelů 20. století. Deník, který si začal psát v roce 1921, mu státní moc o pět let později zabavila a trvalo další čtyři roky, než sešity vrátila. Poté, co s vlastním psaním záznamů skončil, psala si deník jeho žena. Její zásluhou mohou dnes čtenáři sledovat autorovu tvůrčí činnost, každodenní boj s byrokracií, jeho názory, zápas o možnost vlastního vyjádření, zmařené plány až po těžkou nemoc a smrt.

"Když chci najít odpověď na otázky, které ke mně přicházejí v přítomnosti a míří do budoucnosti, vyplatí se podívat do minulosti. Našla jsem tam člověka, jehož život a tvorba mi pomohly nalézt odpovědi," říká autorka hry i její protagonistka Steinmasslová. S ní vystupují Alexander Minajev, Petr Halíček a Ivo Novák.

Původní autorčin záměr byl vytvořit jednoduchý literární pořad. Postupně ale četla nejen Bulgakovovy deníky, ale i hry a romány, studovala i ostatní literaturu té doby. Nakonec došla k názoru, že mezi tisíci lidských osudů je ten Bulgakovův ojedinělý.

"Nebyl to hrdina, nebyl to bojovník. Byl to člověk, který bytostně potřeboval psát a neuměl lhát. Tato vlastnost člověka, který nebyl statečný jinak než právě takto, vyvolala zájem psychopata jménem Stalin. Chtěla jsem říct, že i v totalitním režimu existuje cesta, jak nelhat. Není rozhodně lehká a nemusí skončit dobře," dodává.

Dramatický text nahlíží Bulgakovův život chvíli jeho vlastníma očima, chvíli očima jeho ženy. Ve hře se vyskytuje i postava Ďábla, tak podobná Wolandovi z Bulgakovova kultovního románu Mistr a Markétka. Vidí všechno, co Bulgakov prožívá, zároveň ví, co bylo předtím a co bude potom a nic ho zvlášť nedojímá. Postavy Tajemníka a Hudebníka komentují a posouvají příběh dopředu.