Příběh se točí kolem dívky uvězněné v domě, kam se náhodou dostane kvůli své údajné podobě s dávno mrtvou dcerou majitelů. Hra má dvě časové roviny i různé možnosti výkladů. Identity postav se v ději mění. Není jisté, zda dívku skutečně někdo vězní, anebo jde o její pocity a zdání.

"Od poloviny hry může být divák zmaten, neví, jestli se dívá na naprosto reálný příběh, na nějaké sci-fi, na thriller o cestování v čase - nebo je to všechno úplně jinak," popsala představení dramaturgyně Ilona Smejkalová.

Podle režiséra Doda Gombára je hra mimořádně poutavě napsána. "Text nabízí čtyři velké herecké příležitosti, vyžaduje soustředěnou práci i osobní vklad," uvedl Gombár. Veroničin pokoj je hra pro dva páry. Ten mladší ztělesní Magdalena Tkačíková a Jakub Šafránek, ten starší Bedřich Výtisk a hostující Ivana Hloužková z Divadla Husa na provázku. Výtisk s Hloužkovou musejí zahrát čtyřicátníky a sedmdesátníky.

Napětí pomáhá budovat hudba Davida Rottera a scénografie Evy Jiřikovské. Scénu tvoří tísnivě působící místnost oddělená od hlediště průhlednou tylovou stěnou.

Ira Levin (1929 až 2007) patří k mistrům prózy a dramatu s prvky napětí a tajemství. Jeho nejznámějším románem je Rosemary má děťátko, hororový příběh o satanismu. Má také úspěšnou filmovou verzi, podobně jako další kniha Stepfordské paničky. Neúspěšnějším Levinovým dramatem je krimikomedie Osidla smrti, která se hrála i v Česku - na rozdíl od Veroničina pokoje.