Josef Váchal (1884 až 1969) bývá často spojován s Litomyšlí, kde vyzdobil pro svého přítele Josefa Portmona jeho domek. Milované Šumavě věnoval rozměrnou knihu, jež je jeho komplexním autorským dílem a dnes předmětem sběratelství. Poslední čtvrtstoletí života strávil na statku ve Studeňanech u Jičína, ale o jeho působení v Praze se moc nemluví.

V Praze se Váchal vyučil knihvazačem a seznámil se tu se svojí životní družkou Annou Mackovou. Prahu jako ústřední motiv jeho dřevorytu či oleje nenalezneme, lze ji však objevit na příležitostných kresbičkách, které provázejí jeho korespondenci či rukopisy, uvádějí pořadatelé výstavy. Některé exempláře, především kresby, návrhy pro loutkové divadlo Mikoláše Alše, který byl bratrancem otce Josefa Váchala, a reprodukce Váchalových fotografií budou vystaveny vůbec poprvé.

Váchal, malíř, grafik, kreslíř, ilustrátor, řezbář, typograf, tvůrce původních písem a autorských knih, vynálezce nových grafických postupů, prozaik, básník a vášnivý turista, patřil k nejpozoruhodnějším českým umělcům první poloviny 20. století. Zemřel jako osamělý podivín ve věku 84 let ve Studeňanech u Jičína, jeho dílo bylo fakticky až do roku 1989 na indexu.

Patřil k hlavním iniciátorům uměleckého sdružení Sursum, které se hlásilo k symbolismu a které dávalo prostor různým projevům výtvarného přehodnocování křesťanského mysticismu, okultismu a magie. Váchalova tvorba, vyrůstající ze vzrušené představivosti, nočních děsů a snů, přinášela v českém umění ojedinělý a zcela nový obraz vnitřního světa nespoutaného vizionáře. Významné místo v jeho životě zaujímala literatura a kniha jako stěžejní zdroj inspirace. Po malířských začátcích se staly knižní tvorba a grafika, zejména barevný dřevoryt, středem jeho celoživotního díla.