Bašír Džamáíl, kterému tehdy bylo 35 let, byl zavražděn 14. září 1982, tedy devět dní před převzetím úřadu hlavy státu. Jeho smrt měly na svědomí prosyrské milice. Při silném výbuchu nálože nastražené ve východním Bejrútu přišlo spolu s ním o život ještě více než dvacet dalších lidí.

Jedním z dnes odsouzených je Habíb Šartúní, jenž bombu, která Džamáíla zabila, nastražil a odpálil na dálku. Tento čtyřiadvacetiletý libanonský křesťan pracoval pro tajné služby v Damašku a byl členem Syrské socialistické národní strany (PSNS). Po zatčení se k činu přiznal, přičemž Džamáíla obvinil ze zrady, neboť podle něj chtěl Libanon zaprodat Izraeli.

Poté Šartúní strávil bez procesu osm let ve vězení Rumíja. V říjnu 1990 byl pak osvobozen při vstupu syrské armády do Libanonu a skryl se v Sýrii. I když místo, kde se nachází, není známo, čas od času poskytuje rozhovor médiím. V září 2011 například listu Ravad potvrdil, že rozkaz k atentátu dostal od své strany. Naposledy ve čtvrtek s ním zveřejnil rozhovor libanonský deník Al-Akbar, v němž Šartúní mimo jiné řekl, že svého činu nelituje.

Druhým odsouzencem je Nabíl Alam, rovněž člen PSNS, který údajně Šartúního k nastražení bomby navedl. Předpokládá se, že zemřel v roce 2014 v Latinské Americe, nicméně přesto byl souzen v nepřítomnosti, protože libanonské úřady nemají důkazy o jeho smrti.

Atentát na Bašíra Džamáíla měl bezprostřední tragickou dohru. Zločin byl tehdy připsán Palestincům a prakticky vzápětí se kvůli tomu odehrál masakr v palestinských uprchlických táborech Sabra a Šatíla na jihozápadě Bejrútu. Křesťanští falangisté za 36 hodin zmasakrovali mnoho set neozbrojených palestinských uprchlíků a libanonských muslimů - mužů, žen i dětí.