Pravomocný rozsudek vynesl loni v prosinci Vrchní soud v Praze. Původně stanovil, že Fajt na omluvu nárok nemá, kunsthistorika se však zastal Nejvyšší soud s tím, že verdikt nebyl dostatečně odůvodněný. Nyní tedy bude Nejvyšší soud případ přezkoumávat podruhé, tentokrát z Knížákova podnětu.

Sporný výrok zazněl v roce 2010 v pořadu České televize Kontexty a týkal se Fajtova působení jako ředitele Sbírky starého umění v druhé polovině 90. let. Knížák řekl, že kunsthistorici, kteří před ním NG řídili, ji dovedli "do naprosto dezolátního stavu". "A nejhorší byl pan ředitel Fajt, který ji zcela ekonomicky zruinoval," prohlásil.

Fajt poukazoval mimo jiné na to, že jako šéf jedné ze sbírek neměl na finanční chod instituce vliv. Podle pravomocného verdiktu skutečně nelze na základě důkazů dospět k závěru, že by Fajt galerii zcela zruinoval.

Podle dřívějšího vyjádření Knížákova advokáta Jaroslava Hostinského je výrok vytržený z kontextu. "Jde o kritiku kunsthistoriků jako ředitelů Národní galerie, ne o kritiku žalobce jako osoby," řekl loni u soudu. Podle Fajtovy obhájkyně Štěpánky Vincencové byl výrok "nepřiměřený a navíc věcně nesprávný". Knížák podle ní zasáhl do Fajtovy profesní cti a pověsti.

Fajt v roce 2000, brzy po Knížákově nástupu do funkce ředitele NG, ze Sbírky starého umění odešel. Působil hlavně v Německu. Vrátil se v roce 2013 jako nový ředitel NG.