Nepodmíněný trest za usmrcení z nedbalosti vyměřil obžalovanému Okresní soud v Litoměřicích. Verdikt pak potvrdil ústecký krajský soud i Nejvyšší soud. V ústavní stížnosti muž uvedl, že dělníci vstoupili do kolejiště i přesto, že byli dohodnutým způsobem upozorněni na blížící se vlak. Jednali tak prý o své vůli. Stížnost také poukazovala na některé neprovedené důkazy.

Tvrzení, že za neštěstí mohla výhradně nekázeň dělníků, však podle ústavních soudců neobstojí. Zdůrazňuje izolovaný aspekt nehodového děje a přehlíží jeho souvislosti, stojí v usnesení. ÚS poukázal na to, že skupina dělníku v nepřehledném místě pracovala za plného provozu a bez náležitých bezpečnostních opatření. Šlo o zatáčku s výhledem zakrytým protihlukovou stěnou. Vlaky v úseku jezdí rychlostí 110 kilometrů v hodině.

Také podle nedávného rozhodnutí Nejvyššího soudu justice rozhodla správně a mistrova vina je dostatečně prokázána. Soud tehdy ale zároveň vyjádřil přesvědčení, že obžaloba mohla směřovat i proti dalším, výše postaveným pracovníkům společnosti Viamont DSP. I oni možná nesli svůj díl zodpovědnosti, a to například kvůli tomu, že pracovní četa neměla k dispozici technické zabezpečovací zařízení, takzvaná záblesková světla.

Neštěstí se stalo 20. října 2010. Kolejová četa odstraňovala štěrk z kolejnicových pásů. Mistr podle pravomocného verdiktu dostatečně nezajistil prostor pro bezpečný výkon práce a nestanovil dostatečný počet hlídek. Rychlík z Hamburku do Budapešti pak v levotočivém traťovém oblouku srazil dva dělníky, kteří utrpěli zranění neslučitelná se životem. Strojvůdce vlaku nemohl neštěstí zabránit, ačkoliv použil rychlobrzdu.